Zvíkov

Hrad na vysoké skalnaté ostrožně nad soutokem Otavy s Vltavou, dnes zatopené vodami orlické přehradní nádrže.

Osídlení ostrožny nad soutokem obou řek je podle archeologických pramenů již od pravěku, pravděpodobně se zde nacházelo i keltské oppidum. Středověký hrad, jehož počátky jsou spojovány s Přemyslem Otakarem I. se v písemných pramenech poprvé objevuje k roku 1234. Následně se v dalších letech jmenují jednotliví purkrabí - Kondrád (1238), Vlček (před 1243), Hirzo (do 1259). Za konfliktu mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem zde byli v roce 1249 zadrženi Přemyslovi vyjednavači a po nich i sám Přemysl. Po vymření přemyslovských králů se hrad dostal do držení Rožmberků a těm se podařilo Zvíkov, o nějž měli eminentní zájem, dlouho udržet. Jako zástavu jej vyplatil až Karel IV. Za husitských válek byl hrad v roce 1429 obléhán, o dva roky později se dostal jako zástava opět do držení Rožmberkům, kteří jej pak i přes velký význam přenechali spřízněným Švamberků (1473), za nichž byl renesančně přestavěn. V roce 1622 byl jako poslední stavovská pevnost obléhán a dobyt. Ačkoliv po vyrabování ztratil rezidenční funkci, nechal jej jeho nový majitel Jan Oldřich z Eggenberga opravit. Nadále byl využíván jako pevnost, posléze začal být využíván stále utilitárněji. V první čtvrtině 18. století přešel do rukou Schwarzenbergů, kteří přesunuli centrum domény na Orlík. Po požáru v polovině 18. století byl hrad ještě opraven, v poslední čtvrtině byl vybudován i most před Píseckou bránou, přesto se hrad začal měnit na zříceninu. Velké opravy pak proběhly čtyřicátých a osmdesátých letech 19. století.

Hrad zaujal polohu na klesající trojúhelníkové skalnaté ostrožně chráněné na dvou stranách kolmými stěnami. Úzkou šíji na jihu zajistil do skály vylámaný hluboký příkop. Nejlépe přístupnou severní stranu při soutoku obou řek pak zajišťovalo opevnění, jehož některé prvky využívaly předchozí pravěké opevňovací práce (mohutný val zaniklého keltského hradiště). Vzhledem k složitému vývoji osídlení zvíkovské ostrožny i zatopení předhradí s kostelem sv. Mikuláše orlickou přehradou nejsme schopni všechny fáze nejstaršího hradu bezpečně identifikovat. Pravděpodobně ve 13. století byla budována obvodobá hradba zpevněná v severozápadním a severovýchodním nároží okrouhlými věžicemi. Vstup byl veden branou prolomenou v severní hradbě.

Jednou z prvních význačných staveb ve vnitřním hradu byla čtverhranná věž (Hlízová, Markomanka), na níž navazovala dvě palácová křídla. Za vlády Přemysla Otakara II. získal vnitřní hrad postupně podobu složitého areálu uzavřeného ze všech stran palácovými křídly. Propojení náročných interiérů patra si zřejmě vyžádalo propojení formou neméně arkádového ochozu, jehož dnešní podoba je ovšem dána schwarzenberskou rekonstrukcí. Za Přemyslovy vlády došlo také k dokončení výstavby vnějšího opevnění, do nějž se na jihu vcházelo čtverhrannou Píseckou branou, za níž se nacházela štítová zeď,do níž byla vetknuta břitová věž Hláska přístupná vysoko položeným portálkem. Na konzolách níže pod vrcholem věže se nacházel obranný ochoz. Další podoba zástavby je s ohledem na intenzitu osídlení zatím problematicky stanovitelná. Zdá se, že výběžek na severozápadě se čtverhrannou Červenou věží neznámého stáří v jeho nároží mohl představovat samostatnou část. Otázkou samou o sobě pak představuje i podhradní městečko s mlýnem a kostelem sv. Mikuláše přiložené k severní straně hradu, do nějž se vcházelo dvěma branami (Vltavskou a Otavskou).

Mladší rožmberské úpravy představovalu hlavně posílení obranyschopnosti hradu - zvětšení příkopu na jižní straně, vznik nového parkánu souběžného se starou hradbou zajištěného šesticí dovnitř otevřených bašt. pro umístění dělostřelectva byl upraven i starší val ležící před novým parkánem. V roce 1440 došlo k přeložení brány do dněšní polohy při Červené věži. Úpravy se dotkly i hospodářské zástavby uvnitř i vně hradu.

       

Na první fotografii pohled na Píseckou bránu a břitou věž zvanou Hláska, na druhé a třetí totéž jednotlivě v detailech. Na čtvrté fotografii je západní strana tzv. Hlízové věže.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.
DURDÍK, T., SUŠICKÝ, V.: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Jižní Čechy, Praha 2002.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy, Praha 1986.
MENCLOVÁ, D.: České hrady. Díl první, Praha 1976.