Vranov (Choceň)

Stopy zaniklého opevnění na skále nad meandrem Tiché Orlice, nad jejím pravým břehem v lokalitě Peliny při východním okraji Chocně.

Poprvé se Choceň zmiňuje v závěti Kojaty Hrabišice (1227). Na konci 13. století patřila Václavu II. a měla být postoupena nově založenému zbraslavskému cisterciáckému klášteru (1292), ovšem záhy ji neznámým způsobem získal Mikuláš z Potštejna. Ten stál zřejmě za založením hradu, neboť roku 1330 v Chocni působil jeho purkrabí Hynek z Chocně. Při tažení markraběte Karla proti Mikulášovi z Potštejna (1338) byl choceňský hrad zničen. V polovině 14. století získal konfiskovaný majetek, asi zástavou od krále, Jan Pykna z Lichtenburka, který zástavně držel i litické panství. Po převodu Litic na Bočka z Kunštátu zůstala Janu Pyknovi část Chocně. Po jeho smrti (1389) spravoval majetek jako poručník Jan mladší Krušina z Lichtenburka, jenž daroval některé pozemky choceňskému kostelu, mezi nimi též pole u vsi Hemže a místo zaniklého mlýna pod choceňským hradem. Ačkoliv se v okolí Chocně nachází několik dalších opevnění (mimo Vranova ještě Hradníky, Zítkov, Hlavačov a hradiště u Darebnice) a je tedy obtížné jednoznačně určit ke kterému místu se údaje o hradu vztahují, s ohledem na blízkost Vranova ke vsi Hemže a skutečnosti, že pod ním skutečně býval mlýn se jeví jako pravděpodobné jejich ztotožnění. Na počátku 15. století, když převzal syn Jana Pykny Zikmund Pykna z Lichtenburka majetek z poručnictví, se žádné panské sídlo nepřipomíná. O čtyři léta později (1410) se již zmiňuje tvrz, nelze však rozhodnout, zda se jednalo o obnovené sídlo. Po Zikmundově smrti (1410) připadls Choceň jako odúmrť králi, nároky si ovšem, dělal i Zikmundův věřitel Boček z Kunštátu. V následujícíh sporech (1410-1417) se tvrz několikrát zmiňuje, majetek nakonec, jako odúmrť, postoupil Václav IV. Půtovi z Častolovic. Zánik tvrze je kladen do roku 1433, kdy Choceň vyplenil Jan Kolda z Žampachu vystupující ve jménu Půty z Častolovic proti dědicům Bočka z Kunštátu, kteří si ji bez ohledu na královo rozhodnutí ponechali. Definitivní ukončení sporu přineslo až vyplacení Chocně od Jiřím z Poděbrad o čtyři léta později (1437). Druhá část městečka se stala v drhé polovině 14. století součástí žampašského panství a jeho osudy sdílela do poloviny 16. století. Po celou dobu se v souvislosti s touto částí panství hrad nebo tvrz nepřipomínají.

Opevnění zaujalo na polohu na jedné z opukových skal strmě spadajících do údolí Tiché Orlice, jimiž končí rovina táhnoucí se od Hemže. Malý areál oddělil v náznacích zachovaný příkop, další stopy zástavby nejsou patrné. S ohledem na velikost se zdá, že jedinou stavbu představovala věžovitá budova bez dalšího opevnění.

       

Na prvních dvou fotografiích je zadní strana dispozice, na třetí je pohled směrem k čelu a na poslední výhled z konce skaliska do údolí Tiché Orlice a na Choceň.


ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989