Vildštejn

Zříceniny hradu poškozené Sečskou přehradou na skalnaté ostrožně nad levým břehem Chrudimky.

Vznik hradu souvisí zřejmě s kolonizací lesnaté oblasti na středním toku Chrudimky koncem 13. století. Za zakladatele hradu je považován první známý majitel Hrabiše z Paběnic, který je zde prokazatelně doložen roku 1315 v souvislosti se sporem s vilémovským klášterem. Hrabiše usiloval o získání protilehlé hory Oheb, která měla značný strategický význam z hlediska konstroly území na střední Chrudimce, kde měl majetky i vilémovský klášter. Hrabiše ji do zástavy získal, ovšem s podmínkou, že na ní nevybuduje žádné opevněné sídlo. Hrabiše se naposledy připomíná o tři léta později (1318), po něm drželi Vildštejn jeho synové, za nichž se Oheb vrátil roku 1348 zpět klášteru. Hrabišeho syn Oldřich tady poprvé použil přídomku z Vildštejna a sama listina něm byla i sepsána.

V roce 1382 se jako majitel hradu objevuje Hrabiše z Vildštejna a Paběnic. Po něm držel hrad Ješek z Popovce a Ohebu (1404). Po jeho smrti (asi 1408) připadl majetek jako odúmrť králi, protilehlý Oheb dal král do zástavy, Vildštejn si ponechal. Na počátku husitských válek se po dobytí vilémovského kláštera obou hradů zmocnil Jan Hertvik z Rušinova. V roce 1436 se na něm vystřídal Jiří z Dubé a Vízmburka, který jej získal jako zástavu od Zikmunda Lucemburského. Hrad byl připojen k žlebskému panství a ponechám osudu. Jako pustý se uvádí roku 1499, kdy jej Vladislav II. postoupil společně s městečkem Sečí a třemi vesnicemi Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy.

Dvojdílný hrad zaujal polohu na výrazné ostrožně nad levým břehem Chrudimky. Jádro hradu, dostupné pouze pěšky, bylo umístěno na vysokém skalním suku. Jeho vyvýšený střed zaujala věžovitá stavba, k níž se na západě připojila čtverhranná obytná stavba. Protilehlou východní část jádra zabrala druhá obdélná budova. Volný prostor stísněného jádra pak představovala pouze ulička mezi mohutnou obvodovou hradbou a věží obkružující ze tří stran centrální část skaliska. Při patě skalního suku nesoucího jádro se nacházelo parkánovité opevnění, z něhož se dodnes zachovala protáhlá bašta s polookrouhlým čelem na severu. Podoba nížeji položeného předhradí zničeného stavbou Sečské přehrady je mimo rozsahu neznámá, zachovala se z něho pouze studna.

     

Na první fotografii pohled na jádro od severovýchodu, na druhé zdivo obvodové hradby jádra na jihozápadní straně a na třetí celkový pohled na jádro přes údolí Chrudimky.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 1. vydání, Praha 2000.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. 1. vydání, Praha 2005.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. 1. vydání, Praha 2008.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek VI. Východní Čechy. 1. vydání, Praha 1989.