Velešín

Zříceniny hradu skalnatém hřbetu v ohybu Malše (dnes nad vodní nádrží Římov) východně od Velešína.

Nejstarší zpráva o hradu je z roku 1266, kdy hrad patřil Čéči z Budějovic, který hrad postoupil Benešovi Pyšnému - předku pánů z Michalovic. Přemysl Otakar II. hrad Benešovi odňal, ovšem roku 1283 jej Václav II. vrátil jeho synovi Janovi z Michalovic. Po rozdělení majetku v roce 1358 na tři díly mezi syny Janova vnuka Jindřicha z Velešína (Ješka, Beneše a Jindřicha) vykoupil jeden z nich - Beneš - roku 1359 podíly svých bratří. Po Benešově smrti převzala roku 1361 majetek jeho dcera Markéta spolu se strýcem Petrem z Michalovic, který se stal poté pánem celého Velešína. Jeho syn Jan Michalec z Velešína pak roku 1387 prodal hrad Oldřichu z Rožmberka a jeho synovi Jindřichovi. Během husitských válek se hrad pokoušelo získat zradou táborské vojsko a ohrožoval jej i hejtman sirotčích vojsk Jan Čapek ze Sán. S ním však Oldřich z Rožmberka sjednal v roce 1434 mír. Nákladná údržba hradu vedla Voka z Rožmberka k rozhodnutí hrad opustit, což se v roce 1487 stalo a hrad začal pustnout. Jako pustý se uvádí roku 1541.

Čtyřdílní dispozice hradu zaujala zvolna klesající skalnatý hřeben obtékaný Malší. Rozměrné předhadí opěvňoval ve směru od přístupu do oblouku vedený šíjový příkop s mohutným valem, dnes narušený úvozovou cestou. Mimo jémovitého objektu v západním nároží nevykazuje jinak ovšem vegetací značně zarostlá plocha předhradí další stopy. Z předhradí pokračovala cesta přes široký a hluboký šíjový příkop do branou v jihovýchodním nároží do příhrádku, jehož přední část zaujala polohu na vyvýšené skalce. Široký příkop mezi příhrádkem a vlastním jádrem hradu byl na obou stranách uzavřen kamennou hradbou.

Protáhlé jádro hradu s velkou okrouhlou věží o vnitřním průměru 3,7 m a síle zdiva přesahujícím 2 m zaujalo vyvýšenou polohu skalce. V severovýchodní části věže se v síle zdiva zachoval výklenek s úzkou okrohlou s největší pravděpodobností odpadovou (záchodovou) šachtou. Čelo jádra zesílil parkán, do něhož vedla komunikace, která procházela při jižní straně až na nádvoří jádra. Východní stranu jádra zaujala fragmentárně dochovaná budova paláce, k níž při straně do nádvoří podélně přiléhala pozdně románská dlouhá jednolodní kaple s protáhle okrouhlou apsidou se zbytky kvalitních omítek a freskové malby.Jižní část hradu je dnes zasypána mocnou vrstvou destrukce, podobně jako západní, kde byly během archeologického výzkumu nalezeny architektonické články včetně klenebních žeber. Z paláce se zachovalo pouze oblé severní nároží. Zdá se, že mimo čela a jižní strany obíhal i tuto část parkán. Západní opevnění hradu je tvořeno dvěma příkopy s valem, přičemž skalnatá vyvýšenina před nimi již, jak vyplynulo z archeologického výzkumu, nebyla využita. Velešín řazený mezi typ s obvodouv zástavbou představuje zřejmě jeden z nejstarších královských kamenných hradů vzniklý hluboko v první polovině 13. století. Podle písemných pramenů se pod hradem nacházel latrán, k jeho podobě však v souvislosti se zatopením údolí římovskou vodní nádrží nelze říci nic bližšího.

       

Na první fotografii je část zdiva brány příhrádku, na druhé pohled na jádro z příhrádku. Na třetí fotografii je zachycena archeologickým výzkumem odkrytá vnitřní část věže s opadovou šachtou, na čtvrté pohled z jádra hradu na příhrádek.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 1. vydání, Praha 2000.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. 1. vydání, Praha 2002.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. 1. vydání, Praha 2005.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. 1. vydání, Praha 2008.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. 1. vydání, Praha 1986.
SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl III. Budějovicko. Praha 1884.
HRADY NA MALŠI: Hrad Pořešín.[online] [2007] [cit. 2011-07-30]. Dostupný z WWW: http://www.hradynamalsi.cz/velesin.htm