Valdštejn

Zříceniny hradu na pískovcových blocích na okraji hruboskalského sklaního města nedaleko do Turnova.

Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století markvartici, kteří se pak po něm psali. Koncem 14. století jej získali páni z Vartenberka, husitských válkách přešel do rukou kališnických hejtmanů, mezi nimiž jsou bratři z Valečova, Jan Čapek ze Sán, nebo Jan Talafús. V roce 1440 byl dobyt jako sídlo lupičů. Poté se zde vystřídala řada majitelů. Zpustl v průběhiu 16. století. Od počátku 18. století se stal sídlem poustevníků, v roce 1772 zde vznikla kaple sv. Jana Nepomuckého a barokní most. V roce 1821 hrad od valdštejnů koupil Jan Lexa z Aehrentalu, který zde nechal provést velké množství romantických úprav.

Dispozici hradu tvoří tři za sebou orientované sklaní bloky na táhlé ostrožně. Přístup do hradu byl veden horizontálně v ose skalního útvaru. Prvá fáze hradu byla patrně bezvěžová, zachovala se z ní obvodová zeď na třetím skalním bloku. Přestavba ve druhé fázi pak odpovídá požadavku nárust obytné plochy klidné karlovské doby a počátku doby václavské. Ve třetí fázi se pak hrad rozdělil na dvě samostatné části, přičemž bývalé jádro bylo nově přístupné brankou s vpadlinou pro padací most při patě suku. Obě samostatné části pak byly vybaveny vlastní studnou, druhý hrad, původní jádro ztratil touto úpravou hospodářské zázemí, a proto nové hospodářské objekty musely vzniknout při jeho patě. Podoba mladšího hradu není díky mladším zásahům a především stavbě kaple známa.

               

Na první fotografii je pohled na mlaší hrad na prvním sklaním bloku, na druhé, třetí a čtvrté fotografii je pak pohled na detaily zachovaných částí zástavby původního jádra na třetím bloku.

Literatura:
Encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů