Strálek, též Štrálek

Zřícenina hradu na klesající ostrožně vybíhající z kopce Strálku do údolí Stráleckého potoka při jeho soutoku s pravostrannou bezejmennou vodotečí, necelé 3 km jihozápadně od Rýmařova.

Hrad se v písemných pramenech objevuje poprvé k roku 1282 v opisu pečeti Beneše ze Štítiny. Od roku 1323 se po hradě jmenuje Zbyněk a Dobeš. Snad již za nich došlo k jeho opuštění, neboť roku 1349 odprodal Benešův syn Zbyněk vsi patřící k hradu. Neznámým způsobem se majiteli hradu stali příslušníci rodu z Valečova, kteří hrad roku 1352 prodali za 300 kop grošů králi Karlovi a markraběti Janu Jindřichovi. Vysoká prodejní cena je přisuzována hodnotě pozemků nadějných z hlediska těžby stříbra. Očekávání se však nenaplnilo, a tak byl již asi částečně opuštěný hrad ponechán osudu a centrem zeměpanských majetků se stal hrad Rabštejn.

Dvojdílná dispozice byla od převýšeného předpolí oddělena do skály vylámaným příkopem o hloubce kolem 5,5 m a šířce v rozmezí 20 až 27 m. Za ním se nacházelo zhruba obdélné předhradí s čelní stranou chráněnou mohutným štítovým valem. Vstup do předhradí byl veden od východu z cesty vedoucí po úbočí kopce, která dále procházela klesajícím předhradím až k nástupu do jádra odděleného dvěma šíjovými příkopy s mezilehlým valem. Za druhým příkopem se nacházel další mohutný okružní val s příkopem.

V čele jádra ve tvaru protáhlého zužujícího se obdélníku se nacházel zřejmě věžovitý palác s průjezdem v přízemí, jež se zachoval ve formě destrukce zachovalý . K paláci se připojovala 2,3 m silná obvodová hradba uzavírající klesající nádvoří, které obsahovalo i do skály vysekanou vodní jímku čtvercového průřezu. Archeologický výzkum zachytil i dřevěné provozní objekty. Konec jádra uzavírala další, menší, zděná budova. Za ní spadá skalisko strmě dolů na dno příkopu srovnaného v této části spolu s valem do terasy.

Nepříliš typická hradní stavba s mohutným snad věžovitým palácem v čele byla zřejmě dána klesajícím terénem, palác měl zřejmě clonit zbytek hradu od převýšeného předpolí. Archeologické nálezy zachytily jak množství zlomků keramiky, a to včetně luxusních kusů, tak početný fond železných předmětů (kování, militaria, vybavení interiérů), v němž kupodivu chybí nářadí a nástroje. Zánik hradu byl způsoben požárem, po němž se zachovaly výrazné stopy. Ve druhé polovině 18. století byla hradní zřícenina použita jako zdroj kamene pro obnovu vyhořelého Rýmařova.

       

Na první fotografii je pohled na příkop a val předhradí, na druhé pohled z předhradí na jádro přes oba šíjové příkopy s mezilehlým valem. Na třetí fotografii je pohled z konce jádra směrem k čelu, na čtvrté pak závěr jádra.


PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001.