Strakonice

Zachovalý hrad ve stejnojmenném městě na pravém břehu Otavy při soutoku s Volyňkou .

Za zakladatele původního sídla odkrytého archeologickým výzkumem je považován Bavor ze Strakonic. Vznik hradu není písemně datován, na základě historických souvislostí jej lze klást do druhé čtvrtiny 13. století. Rod pánů ze Strakonic, příbuzensky napojený na panovnický rod, držel hrad až do počátku 15. století, kdy v roce 1402 přešel celý na johanity. V roce 1420 byl hrad obléhán husitskými vojsky pod velením Jana Žižky, v roce 1449 zde byla ustavena Strakonická jednota proti Jiřímu z Poděbrad. Po přesídlení hlavního konventu johanitů z Prahy do Strakonic byl hrad dále upravován a rozsáhlé přestavby se dočkal za působení komtura Jana z Rožmberka na přelomu 15. a 16. století. V 16. století došlo k renesanční přestavbě na sídlo velkopřevorů. Za třicetileté války byl hrad vypleněn švédským vojskem a při následných opravách pak byly sneseny některé z věží. V majetku řádu zůstal až do roku 1925.

Podlouhlá dispozice hradu v blatné poloze při soutoku Volyňky s Otavou byla složena ze dvou částí - šlechtického sídla na západě a johanitské komendy na východě. Malé nádvoří komendy opatřené koncem 13. století klenutými ambity lemovala na severní a západní straně dvě křídla, z nichž západní si mimo kleneb uchovalo uchovalo dodnes i rozetu s bobulemi a románský portál. Na jižní straně uzavírala nádvoří hradba, na východě průčelí kostela sv. Vojtěcha (dnes sv. Prokopa). Kostel byl jednolodní stavbou s chórovou věží a složitou rozlehlou tribunou. Na jižní straně sleduje loď kostela úzká chodba navazující na čtverhranný vystupující objekt dnešní zákristie. Dlouhé dvojboce uzavřené presbyterium bylo pozdně goticky přestavěno.

Románská podoba šlechtické části hradu není známá tak dobře, patřilo k ní nejspíše jižní ohrazení, mezi nímž a křídlem s kapitupní síní zůstala slepá ulička, z níž vystupuje polookrouhlá věžice.

Další stavební fáze náleží druhé polovině 13. století. Jedná se o podélný palác ukončený v západní části vysokou obytnou obdélnou věží. V suterénu paláce se zachovala místnost zaklenutá čtyřmi poli klenby bez žeber na střední sloup. V patře se nacházel sál osvětlovaný hrotitými okny. Pravděpodobně v 70. letech 13. století vznikla mohutná hradba na západě a severu, nahrazující zřejmě původní ohrazení neznámé podoby. Přibližně uprostřed západní hradby je okrouhlá věž s břitem zvaná "Rumpál", jejíž břit vznikl "seříznutím" oblého tělesa věže. Věž měla ve vstupním patře místnost zaklenutou žebrovou klenbou a osvětlovanou sdruženým oknem, čímž se odlišuje od soudobých bergfritů. Zaklenuto bylo i poslední patro pod zděnou helmicí. Věž nesla původně dva ochozy, nižší z nich byl vysazen na konsolách.

Z dalšího vývoje jsme schopni identifikovat přestavbu z přelomu 15. a 16. století, jejíž součástí je obdélná věž Jelenka vystupující z jižní fronty hradu vedle polookrouhlé románské věžice. V této době vznikla nejspíše také zástavba podél severní strany nádvoří. Součástí této zástavby byla také subtilní brána. Na severu došlo směrem k Otavě k rozšíření areálu o nové nádvoří, jehož stranu nad řekou zajistila polookrouhlá dělostřelecká bašta a další bašta v sousedství. Součástí nově vzniklého hradebního okruhu byla i před čelo hradu vystupjící brána na západě.

Raně gotická podoba hradu převyšuje svojí výstavností dobový průměr, což je dáno významem stavitelského rodu spřízněného s panovnickým rodem. Pozoruhodná je i symbióza šlechtického sídla s johanitskou komendou.

       

Na první a druhé fotografii je pohled na západní stranu a jihozápadní nároží. Na třetím snímku je část jižní fronty s věží Jelenkou, na čtvrté pohled z věže zvané Rumpál do nádvoří.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.
SVOBODA, M.: Páni ze Strakonic. Vládci Prácheňska a dobrodinci johanitů, Praha 2010.