Šternberk, též Štamberk

Zřícenina hradu na skalnatém výběžku z plochého masivu kilometr severozápadně od Lhotky poblíž Telče.

Ačkoliv se v písemných pramenech objevuje hrad až ve druhé polovině 14. století, kdy jeho zboží prodává roku 1356 prodává Štěpán z Březnice Jindřichovi z Hradce, dalo by se se již podle jeho jména usuzovat na starší původ. Zakladatelem hradu se stal zřejmě bítovský purkrabí (1284-87)Jaroslav ze Šternberka, který jako odměnu získal málo osídlený kraj pramenné oblasti Moravské Dyje, jejíž držbu by si pojistil stavbou hradu, což by i mohli potvrzovat archeologické nálezy datující život na hradě na sklonku 13. století. V držení pánů z Hradce zůstává, vyjma pětileté držby pánů z Kravař v letech 1399- 1404 z titulu věna Elišky z Hradce provdané za Jana z Kravař, až do svého zániku v období husitského tažení na Moravu v roce 1423.

Dvoudílná dispozice hradu zaujala skalnatý konec plochého vrcholu spadajícím na jižní straně zakončené žulovými skalisky strmě dolů. Čelo jádra tvořila 2 m silná a 45 m dlouhá hradba zachovaná do současnosti jako suťová hráz, na jejímž severozápadním konci se nachází rozšíření s prohlubní, jenž může představovat pozůstatky věže. Severovýchodní část zaujímají pozůstatky dvouprostorového paláce o rozměrech asi 17 x 10,5 m s delší osou kolmou na čelo. V jižní části staveniště zakončené skalisky sice hradba sledovala jejich průběh, nicméně i přesto probíhala také v rovných úsecích. Zde se nachází nejvíce vysunutý střep zdiva o tlouštce zhruba 1,5 m, možná pozůstatek vyhlídkové věžice.
Před jádrem se nacházel úzký parkán s půlkruhovou baštou pod palácem, jenž podle charakteru zdiva totožného s předhradím vznikl při pozdějších opevňovacích pracech. Ve skále vylámaný 15-18 m široký příkop byl přemostěn, před branou je patrná zeď, na kterou dosedala padací část.
Velké předhradí bylo ohrazeno zalamovanou zdí o celkové délce 250 m, přičemž do okruhu byl zapojen i východní sklaní blok spojený hradbou se skalním výběžkem jádra směřujícím od paláce. Žulová skalní plotna zřejmě natolik ztížila vybudování příkopu, že musel být nahrazen parkánovou zdí.

       

Na první fotografii je pohled na předhradí od západu, na druhé fotografii je detail hradební zdi předhradí v této části. Na třetí fotografii je pohled na střep vyhlídkové věžice v jižní části jádra a konečně na čtvrté fotografii pak okraj skalního bloku jádra na západě.

Literatura:
Ilustrovaná encyklopedie hradů, hrádků a tvrzí na Moravě, M. Plaček