Starý Jičín

Zřícenina hradu na vrcholu osamělého kopce nad stejnojmenným městečkem.

První nepřímá zmínka o hradu se objevuje k roku 1240, kdy se na listině hraběte Arnolda z Hűckeswagenu, který se podílel na osídlování území v severní části Moravské brány, jež dostal za své služby od Přemysla Otakara I, uvádí, že ji nechal sepsat na svém jičínském hradě. V roce 1278 se po Jičíně psal Blud z Pňovic z rodu Bludovců, jenž byl v příbuzenském vztahu s Arnoldovými potomky a zboží získal asi již v šedesátých letech od Arnoldova syna Franka. Na počátku 14. století získal hrad Vok z Kravař a v držení tohoto rodu hrad zůstal až do roku 1434, kdy jej zdědili páni z Cimburka. Stejně jako v husitských válkách hrad přečkal bez úhony i česko-uherské války. Po rodu z Boskovic jej drželi Žerotínové, , za jejichž více než sto let trvající držby byl hrad mohutně přestavován a rozšiřován. Za třicetileté byl několikrát obsazen vojsky obou stran a utrpěl vážné škody, na začátku 18. století byl obyvatelný již jen zčásti, na jeho konci pak už zůstal opuštěný.

V mírně zúženém čele nejstarší části hradu obdélného půdorysu stál dovnitř zatažený válcový bergfrit zachovaný v polovině její spodní části. Na pozdně románský původ stavby navádí charakter pečlivě řádkovaného nejvíce zvětralého zdiva. V severozápadním nároží se podél západní strany nacházel palác, na jehož substrukcích vznikl pozdně gotický palác. Od klesajícího hřebene byl hrad oddělen na jihu širokým do skály vysekaným šíjovým příkopem, trojúhelníková takto oddělená skalnatá část hřebene před ním byla využita později využita pro předsunuté opevnění. Zástavbu severní části hradního vrchu neznáme, vzhledem k výrazné spáře ve zdivu západního průčelí lze předpokládat, že původní jádro zaujímalo jen menší plochu celé současné rozlohy. Zda se na skalním bloku mohlo za jádrem nacházet nějaké předhradí, s ohledem na současný stav poznání hradu, nevíme.

V dalších stavebních fázích došlo zřejmě k zástavbě severní části temene hradního kopce, v severní části byl postaven trojprostorový palác. K obvodové hradbě severní části hradu se přimkla i další stavení a po využití prostoru byla další stavba vysunuta na jihovýchodě před hradbu. Vstup do severní části hradu, vedený od východu z parkánu obíhajícího celý hrad, zajišťovala brána. Cesta do parkánu vedla po dřevěném mostě ze sypané a tarasem zajištěné rampy na severovýchodě předhradí, kterou vymezoval oblouk severní hradby připojený na západě k masivní čtverhranné věži chránící bránu prolomenou ve zdi. Ta byla zároveň i chráněna z terasy příhrádku připojeného k západní straně jádra.

       

Na první fotografii je pohled od jihu do prostoru původního paláce (později překrytého mladší stavbou) při západní straně. na druhé fotografii je jihovýchodní nároží nejstarší části jádra. Na třetí fotografii je pohled na jádro z čtverhranné věže při vstupní bráně do předhradí a na čtvrté pohled ze severní části jádra na sypanou rampy v severní části předhradí a oblouk severní hradby.


KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. Severní Morava, Praha 1983.
PLAČEK, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001.
PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001.
PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí. Dodatky, Praha 2007.