Sovinec

Zachovalý hrad ležící ve stejnojmenné obci na členitém výběžku okraje Nízkého Jeseníku mezi údolími Tepličky a Oslavy s jejím levostranným přítokem Sovineckého potoka, 10 km jižně od Rýmařova.

Zakladateli hradu se stali Pavel a Vok, držitelé biskupského lenního okrsku s centrem v Huzové. Hrad vznikl nejspíše někdy mezi lety 1329 a 1332, kdy se zmiňuje ještě Vok z Huzové a potom již Pavel ze Sovince. Kolem roku 1480 se dostává po smrti Jaroslava ze Sovince panství do rukou jeho příbuzného Heralta z Kunštátu, od kterého jej však již o roku 1492 získává zpět Ješek Pňovský ze Sovince. Pňovská větev pánů ze Sovince jej pak dále drží až do první poloviny 16. století. Kolem roku 1540 prodává Ješek Pňovský zadlužené sovinecké panství Kryštofu z Boskovic a na Třebové. Po Bílé hoře získává panství roku 1623 Řád německých rytířů. V roce 1626 je špatně udržovaný a málo bráněný hrad dobyt Dány generála Mansfelda. Po této zkušenosti dochází k opevňovacím pracem urychleným informacemi o chystaném útoku Švédů v roce 1643, přesto však po třítýdenním obléhání vojskem generála Tostenssona hrad kapituluje. Posádka Švédů zde zůstává až do roku 1650. Po jejich odchodu je hrad opraven, ale po zažehnání tureckého nebezpečí a přesunem správy řádových statků do Bruntálu začíná zájem o něj upadat. Po požáru v roce 1784 jsou proto provedeny jej nejnutnější opravy. Ve třicátých letech 19. století je využíván pro účely semináře, následně zde fungovala první lesnická škola na Moravě. Dalšího zájmu se dočkal na počátku 20. století, kdy zde vzniklo řádové muzeum a hrad sloužil jako letní sídlo. Za druhé světové války se stává základnou jednotky SS. V létě 1945 za ne zcela vyjasněných okolností vyhořel, od té doby probíhá pomalu jeho rekonstrukce.

Nejstarší úsporné jádro bergfritové dispozice o rozměrech 50 x 20 m zaujalo skalnatou část výběžku. Dodnes zachovaný válcový bergfrit o průměru 10 m stojící na osmibokém podstavci zaujal místo v zalamované smyčce 2,3 m silné hradby. Nepravidelně pětiboký palác dvouprostorový palác zaujal místo na přístupové straně v jihovýchodním cípu jádra. Přístup do hradu byl veden po úzkém hřbetu výběžku směrem od východu ke vstupu umístěnému pod věží. Na přelomu 14. a 15. století bylo jádro doplněno parkánem vybíhajícím na severovýchodě ve formě věžice na skále nad přístupovou komunikací nad současnou čtvrtou bránou. V této době mohlo na relativně chráněné západní straně v místě dnešního pátého nádvoří, nazývanému díky studni Brunnenhof, vzniknout obdélné předhradí o rozměrech 52 x 27 m obehnané kamennou hradbou s hranolovou průjezdní věží v severním průčelí. Zřejmě za husitských válek vznikl průjezdný příhrádek s další branskou věží pod výstupkem parkánu jádra. Na přelomu 15. a 16. století vzniká za Pňovských ze Sovince v jižní části předhradí pozdně gotický palác spojený následně s jádrem krátkým západním křídlem s novým průjezdem do nádvoří. V této souvislosti je uvažován vznik příhrádku na jih od jádra, dnešní 6. nádvoří. Ohrada na východě v prostoru dnešního 3. nádvoří pak vznikla buď ještě za Pňovských nebo následně po roce 1540 za Kryštofa z Boskovic. Provedené bohatě profilované kamenické detaily vypovídají o kvalitě kameníků. Raně renesanční přestavba za Kryštofa z Boskovic přinesla kosoúhlý palác při vstupní věži předhradí spojený s palácem na jižní straně ochozy, na západní straně dřevěnnými na kamenných pilířích při hradbě, na východní pak částečně zděné využívající parkánu jádra. V této době mohlo vzniknout i stavení u dnešní 3. brány. Po polovině 16. století se pozornost věnuje rozšiřování opevnění, zřejmě v této době vzniká polygonální bašta zvaná Remter, opevnění výběžku nad údolí nazývaného Kočičí hlava a předsunutá osmiboká bateriová věž, jež se později stala základem kostelní věže. Po roce 1600 zbudoval Jan Kobylka z Kobylího mohutný čtyřboký barbakán s dnešní 1. bránou, kterým se spojila bateriová věž s hradem. Po dobytí hradu Dány vznikly do roku 1643 tři barokní bastiony, došlo k rozšíření vstupního barbakánu, zabezpečení přístupu ke Kočičí hlavě obdélnou ohradou a na nejsnáze přístupné straně byly prohloubené příkopy doplněny zděnou kontreskarpou doplněnou na jihozápadě vložením dělové bašty. Informace o chystaném švédském útoku pak ještě vyvolaly urychlenou stavbu předsunuté věže na jihu zvané Lichtenštejnka propojené s hradním příkopem 200 m dlouhou krytou chodbou.

       

Na první fotografii je pohled z prostoru před čtřbokým barbakánem s 1. bránou na barokní bastion a polygonální baštu Remter. Na druhé fotografii je kosý palác přiložený k severní straně jádra z věžice parkánu jádra na 4. vstupní bránou. Na třetí fotografii je celkový pohled od východu, vlevo kostelní věž využívající osmibokou bateriovou věž, vpravo těsně za ní polygonální bašta Remter, Klippelovo rošíření barbakánu, za ním pak zeď parkánu jádra, bergfrit a zcela vpravo kosý palác při severní straně. Na poslední fotografii je od jihu na předsunutou věž Lichtenštejnku. Vlevo od ní jižní pozdně gotický palác, vpravo polygonální bašta Remter.

Literatura:
Ilustrovaná encyklopedie hradů, hrádků a tvrzí na Moravě, M. Plaček
Páni ze Sovince, D. Papajík
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů