Šostýn

Zřícenina hradu na bočním vrcholu vybíhajícím z mohutného vrchu nad soutokem Kopřivničky a bezejmenné vodoteče nad Kopřivnicí.

První nepochybná zmínka o hradu pochází až z roku 1347, kdy hrad držel olomoucký biskup Jan Volek. Ten jej zřejmě získal po vymření rodu Hukingů, jejichž příslušník, pravděpodobně Jindřich hrabě z Příbora, potomek rýnského hraběte Arnolda z Hűckeswagenu. Usuzuje se tak na základě sporné zmínky o Jindřichu ze Ssornssteinu, listinného materiál datovatelného mezi roky 1285-1307 a formálně příbuzného privilegia pro Kozlovice z roku 1294, kterou Jindřich nepochybně vydal. V roce 1354 majetek jako lenní držel Alšík z Fulštejna, od roku 1369 páni z Vikštejna. Za Bernarda z Vikštejna hrad sloužil coby sídlo bojových družin a jako takový byl nakonec v roce 1404 polským králem Vladislavem dobyt. Po obnově hradu byl obsazen dalším odbojníkem - Vaňkem z Lamberka, který se na něm i přes soudní půhony Bernardova dědice - Závišky z Vikštejna - udržel až do roku 1420. O dva roky později převzal hrad biskup Jan Železný, za něhož jej někdy kolem roku 1428 dobyli a poškodily, neboť od té doby se zmiňuje již jen šostýnské zboží. Dokladem o zkáze hradu je konstatování biskup Tasa z Boskovic z roku 1467, že hrad je zpustlý a nestojí za opravu.

Dvojdílný hrad zaujal protáhlou vrcholovou partii kopce. Celou dispozici zajstil mohutný sypaný okružní val, který tak na svahu vytvořil zároveň i příkop s výjimkou západní strany prvního dílu, kde je svah prudší a val se tu k němu přimykal. Přední část ve tvaru trpjúhelníku zaujala druhý ze tří přirozených vrcholů kopce. V jejím čele stál štíhlý válcový bergfrit zakomponovaný v obvodové hradbě. V zadní části se nacházela pravděpodobně nějaká stavba, jejíž podobu ani rozsah nejsme s ohledem na situaci schopni určit. V západním cípu se acházela vstupní brána, do níž vyústila cesta vedená pod dohledem věže podél severozápadní strany po dřevěné rampě a mostu z pahorku v ohybu valu severně od věže.

Druhá - zadní - část hradu lichoběžníkového půdorysu byla oddělená širokým ve skále vysekaným příkopem uzavřeným na obou bocích kamennou hradbou. Přístup do ní vedl při západní straně z přední části po dřevěném mostě do brány v severozápadním nároží vybavené tzv. "vlčí jámou". Celé úzké čelo druhé dispozice jeví charakter jakéhosi štítu, k němuž se zevnitř přimkla provozní budova interpretovaná jako kovárna. V jihovýchodním zadním cípu se nacháze dvouprostorový palác s dochovaným raně gotickým portálkem, nikami pro osvětlení, šikmým větracím větracím okénkem a chodbou v suterénu, která mohla v nadzemí nést ochoz nebo pavlač. Další stopy zástavby se nachází i ve východním nároží. Jihovýchodní stranu druhé části hradu kryl parkán, který se snad nacházel i na severozápadní straně přední části hradu.

       

Na první fotografii je pohled pozůstatky štíhlého válcovitého bergfritu v přední části hradu. Na druhé fotograii je pohled z druhé části hrad přes příkop na první. Na třetím a čtvrtém snímku je pohled na palác v jihozápadním nároží druhé (zadní) části hradu.


KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. Severní Morava, Praha 1983.
PLAČEK, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001.
PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001.
PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí. Dodatky, Praha 2007.