Skuhrov

Zřiceniny hradu na ostrožně nad říčkou Bělou ve stejnojmenné obci.

V dalimilově kronice se po roce 1282 uvádí jako odpůrce Braniborů Mutina Skuhrovský. Zda v té době již existoval kamenný hrad však není známo. Jako predikát jej poprvé použil v roce 1303 Tas, syn moravského šlechtice Jana z Meziříčí, kterého lze s zřejmě považovat za stavebníka hradu. V držení rodu pak zůstal až do roku 1387, kdy jej koupil Půta z Častolovic. Roku 1454 připadá jako odúmrť králi a přes Zdeňka ze Šternberka se stal majetkem Jiřího z Poděbrad, který jej však musel nejspíše roku 1457 dobýt na samozvaném držiteli Janu Koldovi ze Žampachu. Zřejmě v při této akci byl hrad pobořen. Při převodu panství na Pernštejny se v roce 1495 se hovoří pouze o městečku a v roce 1558 s zmiňuje hrad pustý Skuhrov.

Dispozice hradu byla dvojdílná, větší obdélní předhradí oddělené od zbytku ostrožny příkopem, která jej spolu s parkánem obtáčel i po západní straně. V severovýchodním nároží stýla, podle starších popisů, vstupní věžovitá brána. Za čelní hradbou předhradí pak stávala obdélné budova a daší, podsklepená napříč postavená dělila plochu předhradí na větší severní a menší jižní část.
Mírně lichoběžné jádro stávalo oddělěné za dalším příkopem. Boční příkop a val odděloval i západní a jižní stranu jádra. Nejlépe dochvanými částmi zděné nadzemní architektury jsou pozůstaky silné obvodové hradby. Na jihu a východě se k ní přiklándaly budovy a je možné, že další příčná stavba mohla existovat i za čelem. Starší literatura předpokládá okrouhlý bergfrit v severovýchodním nároží jádra, kde se zachoval oblý roh hradební zdi, ale současná situace lokality neobsahuje žádné relikty, které by tomu nasvědčovaly.
V souvislosti s mohutnou hradební zdí a moravským původem stavebníka b yse mohlo jednat o bezvěžovou variantu hradu, nebo dokonce o hrad s plášťovou zdí.

       

Na první a druhé fotografii je pohled na čelní a západní stranu předhradí s příkopem. Na třetí fotografii je pohled na oředhradí ze západního bočního příkopu pod jádrem, na čtvrtém snímku pak pozůstatek hradební zdi v jihozápadním nároží jádra hradu.

Literatura:
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík