Ronov

Zřícenina hradu na nevysokém skalnatém ostrohu v ohybu Losenického potoka necel kilometr od Ronova nad Sázavou.

Hrad se poprvé připomíná k roku 1329 jako majetek Smila z Lichtenburka a v držení rodu z Lichtenburka zůstal prakticky po celou dobu svojí existence. V roce 1381 zde vznikla kaple Nanebevzetí Panny Marie. Z husitských válek byl hrad roku 1424 poškozen husity a o dvacet let později (1444) je koupil Hynce Ptáček z Pirkenštejna. V roce 1515 byl majetek připojen k Polné a jako pustý se poprvé připomíná roku 1538.

Vícedílná dispozice hradu zaujala nevysokou skalnatou ostrožnu v širokém plochém údolí Losenického potoka. Vlastní jádro hradu bylo od výše položené plošiny, na níž vzniklo v 15. století čtverhranné zemní opevnění doplněné v bocích polygonálními baštami a obkroužené po třech stranách příkopem doplněným valem, odděleno širokým příkopem. Z čela hradního pahorku vybíhal k potoku sestupující val, která kopíroval břeh potoka a připojoval se zpět k ostrožně v její zadní části, přičemž takto vymezenou plochu mohlo využít hospodářské zázemí.

Čelo hradu tvořilo zřejmě širší parkánovité nádvoří s vystupující branskou věží. Za ním se nachází jádro tvaru nepravidelného pětiúhelníku původně snad s obvodovou zástavbou, z něhož se dnes zachovala část hradby na východě. V jižním cípu jádra se zachoval stojící střep budovy, nejspíše paláce. Níže položená část za jádrem má taktéž dochovanou část obvodové hradby na východní straně, v zadní části na jihu ji pak nároží menší stavby. Využití příkopem oddělené opyše větvícího se do boků je otázkou. Západní výběžek byl využit pro stavbu rybniční hráze, samotný rybník pak výrazně přispěl ke zvýšení branyschopnosti západí strany hradu. Není vyloučeno, že hráz byla využita i jako přístupová komunikace. Řešení přístupového schématu a jeho možná proměna po vybudování předsunutého opevnění na plošine nad hradem je však otázkou dalšího výzkumu.

       

Na první fotografii je pohled na severozápadní nároží jádra, na druhé pak severovýchodní nároží z valem ohraničeného prostoru pod ním. Na třetí fotografii je pohled od severu na střep paláce v jižním cípu jádra, na čtvrté pohled ze zadní části hradu na příkopem oddělenou opyš.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.