Rokštejn, též Rukštejn

Zřícenina hradu na skalnaté kupě obtékané říčkou Brtnicí asi 2 km jihovýchodně od Střížova.

Původně zeměpanskou Brtnici s okolím darovala královna Konstancie tišnovskému klášteru, když se ale objevila domněnka, že se tu může nacházet stříbrná ruda,, vzal si Václav I. zboží zpět. Naděje se nesplnila a rozlehlý újezd získal brtnický Hrut z Kněžic z rodu Hrutoviců, který zde zřejmě po roce 1270 postavil hrad připomínaný poprvé v přídomku bratří Bernarta, Zdislava a Vrše z Rukštejna na listině z roku 1289. V roce 1360 získla hrad markrabě Jan Jindřich, který zboží odkázal svému synu Janu Soběslavovi, a ten o osmnáct let později v roce 1378 zastavuje hrad Hynku z Valdštejna. Po Hynkovi hrad drží jeho syn Jindřich, ovšem částečný podíl zde zřejmě patří i jeho sestře Machně, během jejíhož manželství se Zikmundem z Křižanova je hrad rozdělen a uzpůsoben k pobytu dvou rodin.
Na počátku husitských válek stál Jindřich z Valdštejna na straně císaře Zikmunda, ovšem už jeho synové Jindřich a Zdeněk přešli k husitům. Někdy po roce 1423 jihlavští hrad oblehli a posádku donutili k odchodu. Zdeněk pak náhradou za poškozené sídlo začal se stavbou nového hradu v Brtnici. Ještě před polovinou 15. století byl hrad snad ještě částečně užíván, bylo obnoveno stavení v severovýchodní části dolního hradu, ale po polovině věku je zřejmě již definitivně opuštěn a v následujícím století šestnáctém pak označován jako pustý.

Původní raně gotický hrad zřejmě představoval velmi skromnou stavbu, které dominovala štíhlá hranolová věž o rozměru podstavy 6,5 x 6,6 m přístupná po vnějším dřevěném schodišti portálkem ve výši prvního patra. Jediným dalším otvorem v tomto patře pak bylo úzké střílnovité okénko. Druhé patro o vnitřním rozměru 2,4 x 2,4 m osvětlené oknem z jihu s kamennou lavicí ve výklenku obsahuje krb. Přízemí bez otvorů sloužilo zřejmě jako zásobárna. Vlastní hrad o rozměrech 19 x 21 m obehnala hradbení zeď o tloušťce asi 1,5 m se zaoblenými rohy, která na jihu těsně přiléhala k věži. V takto vymezém prostoru bylo objeveno stavení se suterénem zasekaným do skály a maltovou podlahou, jehož nadzemní část byla provedena ze dřeva. U zdi pozdějšího paláce se pak nachází prohlubeň cisterny. Do hradu se vcházelo po dřevěné rampě, která překonávala nepříliš hluboký příkop vysekaný na jižní a východní straně skaliska. Původní předhradí z 13. století chránila až 2 m silná hradba, jejíž oblouk byl nalezen na jihozápadě. Zbytek pak byl rozebrán při planýrování nádvoří ve 14. století. Zajímavým objevem byla stavební oběť v podobě kostry novorozence nalezená v jihozápadním nároží základu věže, která měla zajišťovat bezpečnost a šťastný osud stavby dokládající přežívání pohanských tradic ještě na konci 13. satoletí.

Za markraběte Jana Jindřicha byl celý hrad s vyjímkou věže, zvýšené o patro, stržen a vystavěn znovu. Plocha horního hradu byla rozšířena posunutím hradby až k okraji skaliska, čímž mezi hradbou a věží vznikla úzká ulička. Na severu vyrostl trojpodlažní palác s trámovými stropy, které v přízemí podpíral obloukový pas nesoucí i dělící zeď pater. Podle nálezů byl tento palác již v předhusitské době vybaven kachlovými kamny. Schránka na hostie ve třetím podlaží dokládá existenci domácí kaple. V místě původního vstupu na východě byla do nové hradby přistavěna dovnitř otevřená věžice s bránou.

Zcela nově byl vystavěn tzv. dolní hrad. Nová hradba ohradila mnohem větší plochu ve tvaru trojúhelníka. Ve východní části byla vložena druhá hranolová věž o rozměru 6,4 x 6,4 m kontrolující průchod parkánem, jímž procházela cesta od Panské Lhoty, která jednak pokračovala na Přímělkov a také se stáčela podél západní fronty k bráně na severu. K obvodní hradbě byl na jihozápadě přiložen tzv. dolní palác s polozapuštěným suterénem předěleným dvěma klenutými pasy nesoucími příčky pater, podobně jako u paláce v horním hradu. V jeho jižním prosotoru byly zřejmě ustájeny koně, jak o tom dosvědčují koryta se zuhelnatělými zbytky krmiva. V severním prostoru suterénu se pak nachází do skály zasekaná cisterna, která mohla sloužit k jejich napájení. Přístup do patra byl veden po venkovním dřevěném schodišti, podlahy vyšších podlaží kryly pálené dlaždice, střecha paláce byla kryta prejzy. Roubené stavení hradní kuchyně se dvěma pecemi našlo svoje místo na zásypu zrušeného příkopu mezi dolním palácem a horním hradem. Součástí nového markraběcího hradu byl zřejmě i další hradební okruh, jehož fragmenty se nachází kolem celého dolního hradu. Vzniklý parkán byl použit pro vedení již zmíněné komunikace a na severu, kde se necházela vstupní brána, se snad rozšiřoval a v místech dnešních obytných stavení mohly stát hospodářské budovy.

Rozdělením hradu na dvě části počátkem 15. století byl horní palác zvýšen o patro. V dolním paláci bylo vybudováno horkovzdušné vytápení, jehož topeniště stálo v suterénu. Nádvoří dolního hradu bylo rozděleno masivním plotem, jehož jednu část tvořil dolní palác a věž. K hradbě na jihovýchodě přistavěli valdštejnové postupně stavení hospodářského charakteru a zevnitř uzavřeli vstupní vížku.

Díky dlouhodobému výzkumu Z. Měřínského, který zde již od roku 1981 provádí systematický průzkum, je Rokštejn prvním moravským hradem velkého rozsahu, k jehož úplnému poznání se pozvolna blížíme. Můžeme tak díky němu nahlédnout nejenom do hmotné kultury života na hradě, z níž za zmínku určitě stojí nález kostěných hracích kostek dokládajících, že si strážní ve svém volnu krátili dlouhou chvíli hraním vrchcábů, či nalezení zásnubního prstenu tzv. přátelského typu s filigránsky provedenpou plastikou dvou podaných rukou, ale i poznat stavební vývoj této pozoruhodné hradní stavby přecházející od úsporného donjonu přes bergfritovou dispozici až k tzv. Ganerbenburgu.

       

Na prvním snímku je pohled na horní hrad od jihovýchodu. Na druhém snímku je severovýchodní nároží dolního hradu a na třetím jižní část s budovou purkbrabství. Na čtvrtém snímku je celkový pohled.

Literatura:
Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, M. Plaček
Ilustrovaná encyklopedie hradů, hrádků a tvrzí na Moravě, M. Plaček
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů