Rabštejnek

Zřícenina hradu na skalce u Rabštejnské Lhoty.

Malý šlechtický hrad, v pramenech poprvé zmiňovaný koncem 14. století jako majetek Mikuláše z Rabštejna, vznikl pravděpodobně v průběhu první poloviny tohoto století. Jako odúmrť po Janovi z Orle připadl v roce 1405 králi, ovšem páni z Orle poté zřejměmusel připadnout zpět pánům z Orle, protože jej roku 1437 Jetřich z Orle prodává Hertvíkovi z Ostružna. V roce 1450 se pak poprvé setkáváme se jménem Rabštejnek, když jej od Viléma z ostružna kupuje Vaněk z Vlkova.
O sedm let později hrad opět připadá jako odúmrť po Janovi Těchlovcovi z Těchlovic králi, který jej daroval Petrovi Kdulincovi z Ostroměře a Vilémovi z Dřele. V roce 1540 prodávají hrad Šárovcové městu Chrudimi a poté zřejmě hrad pustne, přestože jako centrum panství figuruje až do poloviny 16. století. Jako pustý se výslovně připomíná k roku 1585.
Ve druhé polovině 19. století byla zřícenina romanticky upravena vestavbou dvouprostorové budovy s novorománskými okny a stěnami pokrytými v interiéru sgrafity. Progresivitu místních obyvatel, kteří hrad rozebrali na materiál pak dokazuje dnešní stav památky.

Dvojdílnou dispozici hradu na výběžku z plochého vrcholu kopce odděloval na jeho severovýchodní až jihovýchodní straně příkop. Víceméně obdélné předhradí bez viditelných stop zástavby bylo obehnáno hradbení zdí, která pak ve formě parkánu pokračovala i kolem jádra a napojovala se k skalnímu výběžku. Vlastní jádro zaujímající nevýrazný skalní výběh na terénní hraně se rozpadalo do dvou výškových úrovní. V čele na nejvyšším místě skalkystál čtverhranný donjon, za kterým se nacházela úzká budova s převažujícím použitím dřeva jako konstrukčního materiálu. V zadní severní části vystupovala drobná polokrouhlá dovnitř otevřená věž, nebo bašta, která byla později uzavřena. Spodní část jádra, zvenčí staticky zajištěná dvěma mohutnými opěráky pravděpodobně obsahovala další stavbu, ovšem není zřejmé, zda-li se jednalo o bránu, nebo obytné či provozní stavení.
Typologické určení hradu lavíruje mezi blokovou dispozicí a rozvíjením donjonového typu do podoby bergfitové, kde bergfrit by byl nahražen donjonem. Pro určení charakteru je ovšem klíčové rozeznání charakteru zástavby dolní části jádra.

       

Na první fotografii je jihovýchodní strana předhradí s příkopem. Na druhé pohled západní stranu prostoru jádra, na třetí fotografii pak severovýchodní část jádra z předhradí a na čtvrté pak obrácená strana jihozápadní.

Literatura:
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů
České hrady, D. Menclová
Hrady, zámky a tvrze české, A. Sedláček