Rabí

Rozlehlé zříceniny hradu na vápencovém vrchu ve stejnojmenné obci v polovině cesty mezi Sušicí a Horažďovicemi.

V písemných pramenech se hrad objevuje poprvé až k roku 1380 jako majetek Půty Švihovského z Rýzmberka. Dobu vzniku neznáme, dochovaná románská architektura však svědčí o jeho velmi raném původu. Jako věno Přemyslovny Svatavy se roku dostalo Sušicko roku 1124 do držení hrabat z Bolgenu. Ve 13. století jej získali Wittelsbachové, k českému státu se navrátilo až roku 1273. Podoba nejstarší fáze hradu vede k domněnce, že vznikl jako nejsevernější opěrný bod této državy, čímž by náležel do kontextu bogenské, respektve wittelbašské. Stávající literatura naopak uvažuje za zakladatele příslušníky rodu z Budětic (náležejích k rodu z Velhartic), kteří jej získali po opětovném připojení Sušicka k české koruně.

V letech 1420-1421 byl hrad dvakrát dobyt husitským vojskem, při druhém zde Jan Žižka přišel o druhé oko. Způsobené škody byly záhy napraveny a kolem roku 1490 bylo přistoupeno k rozsáhlé pozdně gotické přestavbě, na níž se patrně podílel Benedikt Rejt. Ve 30. letech 16. století byla náročná stavební aktivita přerušena finančním úpadkem Rýzmberků. Následkem byl prodej Rabí v roce 1547. Hrad, který ztratil rezidenční funkci začal postupně chátrat, na počátku 17. století již nebyl v dobrém stavu, za třicetileté války byl vypleněn a definitivně zpustl.

Nejstarší fázi náležely tři nejspodnější úrovně velké obdélné věže o půdorysu téměř 13 x 19 m. Její přízemí osvětlovaly pouze dva střílnovité průduchy. Prvé patro s oboustranně špaletovanými čtverhrannými okénky obsahovalo na východě vstupní portál. Druhé patro obsahovalo sál s pravidelně rozmístěnými románskými okénky vyzděnými lomovým kamenem. Ze situace není zřejmé, zda stavba stála na vrcholu kopce osamoceně, dnes ji obíhá parkán nejasného stáří opatřený výrazným skarpem, jehož smysl za mohutnou vnější hradbou (pokud by byl mladší než ona), není zřejmý. Do obvodové hradby je na severu vevázán lichoběžný věžovitý objekt. Vznik tohoto ohrazení je možné klást do 14. století, kdy byla také centrální stavba změněna další nástavbou na regulérní donjon, do nějž byl nový vstup proražen ze severní strany v úrovni druhého patra, přičemž vzalo za své jedno románské okénko. K hrotitému portálu vedl ze severního stavení můstek opřený o střední pilíř, poslední pole můstku bylo padací.

Současně vzniklo na severovýchodě níže položené nevelké předhradí s hospodářskými budovami a studnou, které bylo s jádrem spojené pomocí vstupní rampy. Nejspíše na konci 14. století byl hrad rozšířen o další předhradí s dvěma hranolovými věžemi v nárožích, z nichž jedna se dochovala dodnes v podobě torza při bráně a druhou pohltilo mladší křídlo. Nelze vyloučit, že již v této době nebylo před toto nové předhradí předloženo ještě vnější opevnění tvořící další nevelké nádvoří.

Pozdně gotická přestavba výrazně proměnila celý organismus hradu. Došlo k rozšíření o další obytné stavby a stávající se dočkaly výrazných úprav. Nejméně zásahů proběhlo v samotném jádru. Donjon byl zvýšen, opatřen záchodovým přístavkem a vybaven několika novými okny, do ohrazení přibyla drobná patrová stavba. Poslední patro vstupní věžovité stavby se nyní otevíralo do tří vekých arkýřů. K bráně (v zřejmě zvýšené) obvodové hradbě se zvenčí přiložila vstupní budova a byla vystavěna podklenutá vstupní rampa vedoucí z původního nádvoří. Bývalé předhradí obklopily obytné budovy, nízké, nejspíše hospodářské stavení se přiložilo ke skále s jádrem. Čelo zaujala patrová budova zvaná Nové pokoje, jejíž součástí se stalo i křídlo zasahující do prvého předhradí, které pohltilo čtverhrannou nárožní věž. Z původního prvého předhradí byla využita západní strana s tzv. Starými pokoji, součástí této budovy se stala i kuchyně. Od brány vedle starší nárožní věže vedla krytá cesta ke vstupu do horního nádvoří. Velkou část nádvoří prvního předhradí zaujala nádrž na vodu, před níž stála další podklepená budova. Kolem celého komplexu bylo budováno mohutné opevnění.

Na východě se k hradbě střední části hradu přiložila mohutná bateriová věž, na západní a jižní straně zaujala vrchol valu před starším příkopem hradba se dvěma baštami. Na severní straně byl val zrušen, vzniklo zde ohrazení zpevněné kromě protáhlé polookrouhlé bašty ve středu také torionem nad vstupem do hradu. Sem se ze současně opevněného městečka vstupovalo systémem tří bran, prvé dvě byly v příhrádku u paty torionu, z něhož bylo možné pomocí můstku vstoupit i do horní části přilehlého kostela, třetí věžovitá brána opatřená vpadlinou pro hřeben, byla součástí nového hradebního okruhu. Korunu několik metrů silné hradby ukončoval hrázděný střelecký ochoz schopný postavení děl velkých ráží. Lepší výhled umožňovaly dvě čtverhranné věžičky. Stěny bašt i hradbu prolamují komory s dělostřeleckými střílnami. Nedokočený hradební okruh byl provizorně uzavřen slabší zdí.

V prvé fázi představuje Rabí ojedinělý objekt mimo kontext české hradní architektury, jež souvisí nejspíše s historickými souvislostmi danými vyvázáním Sušicka mimo českou korunu. V následujícím období se hrad proměnil v ukázku hradu s obytnou věží. Pozdně gotické stavební práce z něj učinily jednu z předních rezidencí v zemi, rozsáhlá stavební činnost na více objektech však zároveň přispěla k ekonomickému krachu rodu. Přestože systém opevnění zůstal nedokončen, představuje jedno z nejvyspělejších dobových řešení.

       

Na první fotografii je pohled z plochy vnějšíhi hradebního okruhu na severu na mladší křídlo, které pohltilo jednu ze dvou čtverhranných věží předhradí z konce 14. století (čtvrtá fáze), vzadu pohled na starší předhradí z druhé stavební fáze a vlastní jádro. Na druhé fotografii je pohled z donjonu v jádře na severní vstupní věžovitou stavbu. Na třetí je tatáž stavba, vpravo od ní vzadu torion pozdně gotického opevnění a opět mladší křídlo. Na čtvrté je pohled do nádvoří vzniklého ve druhé stavební fází, vpravo je bateriová věž vzniklá pozdně gotickou přestavbou.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.