Příběnice

Zříceniny hradu na ostrožně nad levým břehem Lužnice 3,5 km severně od Malšic, 7,5 km jihozápadně od Tábora.

Poprvé se hrad, založený Vítkovci jako mocenská opora na severním okraji jejich rozsáhlé jihočeské domény, připomíná roku 1243, kdy jej drželi Vítek a jeho bratr Vok. Na počátku osmdesátých let 13. století (1283) se objevuje Vokův syn Jindřich a jeho syn Petr, jehož synové Petr, Oldřich, Jan a Jošt drželi zboží nejprve společně, po Joštově smrti (1369) došlo k rozdělení rozsáhlého majetku na levobřežní část s Příběnicemi, kterou držel Oldřich, a pravobřežní s Příbeničkami, jež připadla Janu a Petrovi. Po smrti obou bezdětných bratří spojil Oldřichův syn Jindřich opět oba majetky v jeden celek. Při druhém zajetí Václava IV. (1394) panskou jednotou zde byl krátký čas král vězněn. Za husitských válek zde byli vězněni husitští radikální kněží, mezi nimi Václav Koranda z Tábora, jemuž se podařilo osvobodit a se spoluvězni přivolat pomoc z blízkého Tábora, což vedlo k dobytí Příbenic táborským hejtmanem Zbyňkem z Buchova. Po smíru Tábora s králem Zikmundem (1437) následovala dohoda s Oldřichem z Rožmberka o zničení Příběnic a Příbeniček, panství však Oldřichovi zůstalo. V roce 1667 se při prodeji želečského panství objevuje i "celé pusté město dříve zvané Příběnice".

Hrad byl založen na táhlé ostrožně v meandru Lužnice. Na ploše před hradem se nachází relikty interpretované jako poplužní dvůr. V čele předhradí, odděleného od ostrožny mohutným šíjovým příkopem, jsou patrné stopy valu. Další zástavbu předhradí neznáme. Před čelem předhradí se přístupová cesta větvila, prvá pokračovala do hradu, zatímco druhá klesala po jižním úbočí do rozsáhlého hradbou opevněného latránu pod hradem, v jehož východní části se dodnes zachovaly stopy domů. V přední hradbou ohrazené části jádra, odděleného od předhradí mohutným do skály vysekaným šíjovým příkopem, stála volně velká osmiboká věž s jednotlivými úrovněmi spojenými schodišti v síle zdiva. Další dvorek za touto částí byl nejspíše prázdný. Za ním následoval o něco níže položený palácový okrsek obklopující obdélné nádvoří, do nějž se vcházelo průjezdem severního křídla. Do zadního nádvoří, v jehož severním nároží stála čtverhranná věž, se vcházelo úzkým koridem probíhajícím podél celé jihozápadní strany jádra až k šíjovému příkopu, kde se do něj vcházelo branou, k níž se připojovalo opevnění latránu. Kapli vestavěnou do jádra ve 14. století není možné za současného stavu poznání lokalizovat, předpokládá se, že stála v severní části jádra. V 15. století byla obrana jádra posílena zbudováním parkánu se dvěma čtverhrannými baštami umístěnými ovšem poněkud neočekávaně nad nejstrmějším svahem ostrožny.

       

Na první fotografii je interiér polygonální věže, na druhé její jihozápadní strana. Na třetím snímku je pohled do paláce při jihozápadní straně hradu a na čtvrté čtverhranné bašty parkánu nad severovýchodní straně.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. 1. vydání, Praha 1986.
SEDLÁČEK, A., Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl VII, Písecko, Praha 1890.