Pravda

Zřícenina hradu na široké opukové ostrožně nad soutěskou tvořící severní vyústění přechodu masivu Džbánu u Domoušic.

Poprvé je hrad zachycen v písemných pramenech až k roku 1523, kdy jej Jan Mašťovský z Kolovrat prodal Děpoltovi z Lobkovic, ovšem jeho existenci je na základě archeologických nálezů možné položit již do první poloviny 14. století.
Vznik hradu, jehož původní jméno neznáme by bylo možné spojit s rodem pánů z Kolovrat. V průběhu 16. století pak přestal hrad vyhovovat nárokům životního stylu a ve druhé polovině 16. století zpustl. K roku 1593 se pak poprvé uvádí jakožto pustý.

Dnešní stav dvojdílná dispozice hradu zaujímající konec ploché ostrožny je z větší části možné spojovat se stavební činností druhé poloviny 15. století. Protože v té době došlo k výrazným úpravám reliéfu, je možné registrovat pouze ty starší objekty, jejichž části byly využity. Dispozice hradu byla dvojdílná. Obdélné předhradí bylo odděleného od zbytku ostrožny šíjovým příkopem, za kterým se nachází mohutný sypaný val s prolomením pro vstupní bránu. Nízký val před příkopem byl na obou koncích doplněn o dvě čtvrtokrouhlá dělostřelecká sypaná opevnění, která zajišťovala křížovou palbou prostor ostrožny před hradem.
Trojúhleníkové jádro obíhá mohutný okružní příkop s valem doplněný kromě čelní strany neméně masivním valem. Celý obvod jádra obíhal parkán přístupný zhruba ve středu čela umístěnou brankou umožňující i vyvážení děl. Protože masivní sypaný val představuje jakousi formu štítové zdi chránící hrad před účinky střelby, muselo jádro nabýt zřejmě spíše horizontálního charakteru. jedinou věžovitou stavbou byla rozložitá vstupní brána v severozápadním nároží čela, která zárovveň i jako jedná vystupovala z obrysu hradu. Při západní strně se k hradbě přiložil trojprostorový plochostropý palác, v nedávné době postižený destrukcemi. Další výstavná podsklepená budova se nacházela při jihovýchodní hradbě ve zbývajícím nároží. Ostatní stavby se zachovaly jen v náznacích.
Pravda svým opevněním představuje velmi zajímavou reakci na rozvoj dělostřelectví, který začal v období husitských válek. Mohutný zemní val efektivně chránil svojí hmotou hrad před účinky střelby a obě čtvrtokrouhlá opevnění zajišťovala křížovou palbou prostor před hradem, odkud byl jediný možný přístup. Vlastní jádro pak již další prvky umožňující aktivní obranu neobsahuje, pokud se v tomto případě nejedná spíše o z nouze ctnost.
Hrad svým pojetím připomíná nedaleký Džbán, pro který se opukové podloží zřejmě stalo osudným. V té souvislosti pak je otázkou, zda se Pravda neměla stát jeho nedokončeným nástupcem, který by v určité fázi přešel do šlechtických rukou, čmíž by se realizovala pouze jakási úspornější varianta. Mohlo by tomu hypoteticky svědčit velkoryse pojaté založení, nebo prostor parkánu, který až nápadně připomíná bermu řešící problémy nastalé na Džbánu. Tomu by ale v každém pádu mohla odpovídat i úvodem zmiňovaná absence prvků aktivní obrany a užití pouze parkánu.

       

Na první fotografii je pohled z příkopu na vnitřní stranu dochovaného lunicovitého zemního opevnění v severozápadní části areálu. Na druhé fotografii je pohled přes příkop na čelní hradbu s portálem pro umožnění zavážení děl na parkán. Na čtvrtém snímku je pak pohled na podsklepenou budovu při jihovýchodní hradbě.

Literatura:
Encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů
České hrady, D. Menclová
Hrady, zámky a tvrze české, A. Sedláček