Pecka

Zříceniny hradu na dominantním kopci nad stejnojmenným městečkem.

V písemných pramenech se Pecka připomíná poprvé k roku 1322 jako majetek Budivoje z Pecky, v držení jeho rodu setrvala až do konce 15. století. Za husitských válek byl hrad sedm měsíců obléhán Sirotky (1432). V průběhu 16. a 17. století se stal sídlem Kryštofa Harant z Polžic a Bezdružic, za nějž došlo k jeho přestavbě na renesanční zámek. Coby pobělohorský konfiskát získal Pecku Albrecht z Valdštejna, který ji věnoval valdickým kartuziánům (1627). Po zrušení řádu v roce 1782 přestalo být sídlo udržováno a roku 1830 zaniklo požárem.

Tvar středověkého hradu kopíroval podlouhý tvar temene kopce. Před čelo, zajištěné štítovou zdí, vystupovala téměř celou svou hmotou mohutná okrouhlá věž. Druhá o něco menší věž pak byla vevázána ve východní hradbě. Pokud byl hradní areáů rozdělen, tak tato druhá věž stála zřejmě v čele jádra. Nejstarší palác stával v jižní části hradu, kde se nachází i studna, která byla původně na nádvoří.

       

Na první a druhé fotografii je pohled na věž vevázanou do východní hradby, na třetí fotografii je pohled na jihozápadní nároží renesančního paláce a západní stranu jižní části hradu se zbytky nejstaršího paláce. Na čtvrté fotografii je celkový pohled od jihovýchodu.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 1. vydání, Praha 2000.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek VI. Východní Čechy. 1. vydání, Praha 1989.