Orlík u Humpolce

Zřícenina hradu na vysokém kopci 1,5 km východně od Humpolce.

V písemných pramenech se hrad, jehož počátky spadají zřejmě do doby po polovině 14. století, zmiňuje nesporně až na jeho samém konci, kdy náležel Jindřichovi z Dubé (1399). O pět let později (1404) hrad dobyl Jindřich z Rožmberka. Po smrti Jindřicha z Dubé (1416) připadl majetek jako odúmrť na krále, po delších sporech získal tuto odúmrť manžel Jinřichovy dcery Anežky Jan z Jenštejna, synovec pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. V roce 1420 majetek koupil Jan Leskovec z Leskovce, jehož synové jej prodali Burianovi Trčkovi z Lípy. Za trčkovské držby byl hrad významně rozšířen. K roku 1560 se sice označuje coby pustý, ale zřejmě byl v dobrém stavu, neboť ještě roku 1708 se uvádí jako schopný obnovy. K definitivnímu rozpadu zdiva došlo pravděpodobně až v průběhu 18. a 19. století, v roce 1913 byla provedena první konzervace.

Nevelké jádro zhruba pětiúhelníkového půdorysu zaujalo skalku na vrcholu kopce. V prvé fázi zde vznikla nejspíše severní část západního paláce, přičemž není vyloučeno, že zde nestála nějaký čas samostatně. Čelo jádra zaujala nakoso postavená subtilní čtverhranná věž v severovýchodním nároží, při jejíž patě se nacházela vstupní brána. K obvodu jádra se připojila plochostropá palácová křídla. Podobu předhradí neznáme.

Pozdně gotická přestavba přinesla valené zaklenutí palácových staveb, stavbu rizalitu a nové vnější opevnění obíhající ve formě parkánu jižní a vychodní stranu jádra. Východní stranu tohoto nového opevnění zajistily čtverhranné věže se střílnami pro palné zbraně. Součástí opevnění se staly i nové příkopy a valy. Severní část nového rozlehlého nádvoří zaujala budova zřejmě kompenzující nedostatek prostor v subtilním jádře. Další, na ni navazující stavba obsahující snad původní kuchyni, zaujala západní stranu nádvoří. Čtverhranný objekt kuchyně při vstupní bráně v severovýchodním nároží je tedy možná až mladšího původu.

Změněn byl vstup do jádra. Byla zazděna stará brána a vstup byl přeložen do severovýchodního nároží, kde došlo k proražení nové brány ve východní hradbě a vyplnění mezery mezi věží jádra a vnějším opevněním hmotnou obdélnou bránou, na níž navazoval parkán před čelem jádra. Vnější opevnění bylo posíleno protáhlým obdélným vysunutým objektem na západě a čtverhrannou věžičkou v severním nároží. Při vstupu vznikl v severovýchodním nároží čtverhranný bastion, k němuž se připojila zřejmě dělostřelecká terasa sledující severní stranu hradu.

       

Na první fotografii je pohled na bránu v severovýchodním nároží jádra, na druhé pohled do prostoru mezi vnějším opevněním a jádrem z čtverhranné věže vnějšího opevnění. Na třetí fotografii je pohled z věže na palác při západní straně jádra, na čtvrté celkový pohled na jádro z valu od východu.


DURDÍK, T.: Encyklopedie českých hradů, Praha 1999.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky, Praha 2002.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2, Praha 2005.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3, Praha 2008.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4, Praha 2011.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek VI. Východní Čechy. 1. vydání, Praha 1989.