Oheb

Zříceniny hradu na skalnaté ostrožně obtékané Chrudimkou, dnes nad Sečskou nádrží.

Poprvé se jméno Oheb objevuje roku 1315, kdy jej opat Vilémovského kláštera zastavil Hrabišovi z Paběnic - majiteli protilehlého Vildštejna pod podmínkou, že toto strategické místo nebude využito ke stavbě hradu nebo tvrze. Po Hrabišově smrti vrátili jeho synové Oheb zpět klášteru. Hrad Oheb vznikl až v druhé polovině 14. století, nevíme, zda jeho stavbuy inicioval vilémovský klášter, nebo některý z pozdějších zástavních držitelů. Poprvé se hrad zmiňuje roku 1406, kdy jej jako zástavu držel další majitel Vildštejna Ješek z Popovce a Ohebu. Po jeho smrti v roce 1408 připadl jako králi Václavovi IV., který jej zastavil kutnohorskému mincmistru Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína a pražskému měštanovi Petrovi Bohatému. Po husitských válkách jej spolu s majetky zaniklého vilémovského kláštera držel Jan Hertvík Rušinova, který zástavu vilémovských statků postoupil roku 1455 Burianovi Trčkovi z Lípy.

Za Trčků z Lípy se stal hrad střediskem jejich majetků v Železnýcvh horách. Na přelomu 60. a 70. 15. století jej Burianovi synové rozšířili, došlo k vybudování druhého hradebního okruhu. Po dohodě Vladislava II. Jagellonského s matyášem Korvínem, kdy přestalo hrozit uherské nebezpečí byly zřejmě opevňovací práce pozastaveny. Poté co po roce 1490 Mikuláš Trčka z Lípy spojil tento majetek s lichnickým panstvím význam hradu upadl, takže při dělení trčkovského panství v roce 1533 se již uvádí jako pustý.

Dvojdílná dispozice hradu využila přirozeného členění skalního hřebene spadajícího jihozápadní straně strmě dolů. Do přední části hradu se vstupovalo čtverhrannou průjezdní věží ve východním nároží čela. Další obdélná stavba v opačném (jižním) nároží čela zaujala pozici na vrcholu skalnatého hřebene. Zbývající objekty se nacházely v zadní (severní) části nároží. Obdélná (pravděpodobně) věžovitá stavba zaujala pozici na druhém skalním útvaru v zadní časti hradu. Prostor západně pod ní zaplnila podélná budova s osou ve směru jihozápad-severovýchod, k níž se ještě napojovala další podlouhlá stavba založená na strmém skalnatém srázu. Zařazení těchto staveb do konkrétní fáze je však zatím otázkou.

Druhý hradební pás pocházející z poděbradské doby vzniklý na koruně valu tvořila mohutná z pohledu čela konkávní hradba. její jižní konec na zaujala protažená zaoblená bašta. Zhruba v polovině délky zajistila hradbu další - otevřená - půlkruhová bašta a vstup zajišťovala obdélná bašta se zaobleným čelem. Všechny bašty byly opatřeny dělostřeleckými střílnami, prohnutí hradby umožnilo velmi dobré pokrytí prostoru křížovou palbou. Zbývající část druhého hradebního okruhu na severovýchodě až severozápadě byla tvořena již méně silnou hradební zdí bez bašt, zde poskytoval přiměřenou obranu strmý svah ostrohu. Západní strana tvořená sklaní stěnou již další opevnění ani neumožňovala.

       

Na první fotografii je pohled na protáhlou a okrouhlou otevřenou baštu druhého hradebního okruhu z přístupové cesty od obdélné bašty při vstupu. Na druhé fotografii je pozůstatek zdiva na hraně skalnaté západní strany. Třetí snímek je pohled na čelo čtverhranné průjezdní věže a na posledním pak celkový pohled na Oheb přes údolí Chrudimky z přehradní hráze od Vildštejna.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 1. vydání, Praha 2000.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. 1. vydání, Praha 2005.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. 1. vydání, Praha 2008.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek VI. Východní Čechy. 1. vydání, Praha 1989.