Nový hrad

Zříceniny mohutného hrady na výrazné homolovitým zvýšením ukončené ostrožně v meandru říčky Bělé mezi Skuhrovem a Deštným.

První známá zmímka pochází z roku 1427 kdy hrad vlastnil Půta z Častolovic. Roku 1440 jej obléhal Jan Kolda ze Žampachu, obsadit se mu však povedlo pouze předhradí. Z té doby se zřejmě dochovalo polookrouhlé obléhací opevnění položené na převýšené hraně údolí 450 m západně od hradu. Později hrad získal Jiří Poděbradský, ale již roku 1495 prodává jeho syn Jan Minsterberský pustý Nový hrad.

Pětidílná hradní organismus dosahuje délky 250 m. na šíji před vlastním trojdílným výše položeným jádrem byla dvě předhradí. Prvé z nich, zajištěné ještě dvěma bočními příkopy, nevykazuje stopy zástavby. Jeho funkce byla zřejmě ryze obranná ve snaze oddálit útočníka co nejdále jádru. Za příkopem vysekaným ve skále následuje druhé předhradí z jižní strany obíhané příkopem a valem, který dále pokračuje podle jádra. Kromě reliéfního reliktu brány jsou zde patrrné stopy obvodové hradby.
Ve třetím příkopu se dochovala prohlubeň, zřejmě pozůstatek nádrže na vodu. Za ním stojící jádro má polygonální obrys. Níže položenou části jádra s patrným průběhem obvodové hradby procházela vstupní cesta a svahem na jižní straně stoupala do nevelkého příhrádku, z něhož vystoupala dále do střední části jádra opět polygonálního obrysu vymezéného dosud zachovanými fragmenty obvodové hradby se zaoblenými nárožími.
Horní, nejvýšee položený hrad protáhle pětiúhelníkového obrusy zřejmě obíhal parkán. Hlavním objektem se předpokládá mohutná hranolová věž, ovšem dochované relikty a malé fragmenty zdiva nutí k opatrnosti při interpretaci původní zástavby. Téměř celé jádro, vyjma strmé severozápadní strany, obíhal již zmíněný příkop a val. Na severovýchodě z něho vystupuje pozůstatek rozměrné polookrouhlé bašty, obíhaná ještě níže položenou parkánovitou hradbou, kopírující její tvar.
Protažení hradního organismu je zřejmě reakce na zkušenost s účinností obléhacího dělostřelectva. Vyjímku pasivního pojetí obrany tvoří zmíněná severovýchodní bašta, u které však není známo, není-li mladším doplňkem, což je dosti pravděpodobné. Její pokrokové řešení připomíná či předznamenává podobu velkých zemních rondelů pozdně gotických pernštejnských fortifikací.

       

Na první fotografii je pohled na druhé jižní stranu předhradí z příkopu s valem který na této straně obíhá kolem předhradí obíhá a obtáčí téměř celé jádro. Na druhé fotografii je pohled na fragmenty střední části jádra při jižní straně. na třetí fotografii je pohled od jihovýchodu na horní hrad a na čtvrté fotografii je relikt zdiva při severozápadní straně jádra.

Literatura:
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík