Litice

Zřícenina hradu na strmém kopci ve smyčce Divoké Orlice v jejím uzavřeném údolí.

Vznik hradu, jehož stavebníky se stali příslušníci Půticů, kteří mu dali jméno po svém původním hradu Litice, je pokládán do konce 13.století. Za Václava II. se hrad dostal ke koruně. Od Jana Lucemburského jej jako zástavu získal Jindřich z Lipé, která byla po roce 1333 Janovým synem Karlem vyplacena. V roce 1365 koupil hrad Jindřich z Lipé, o šest let později (1371) jej získal Boček z Kunštátu. V roce 1495 se Litice staly majetkem Viléma z Pernštejna a jejich význam začíná zvolna upadat. V druhé polovině 16. století byly sice ještě za pánů z Bubna sídlem správy panství, ovšem úpadek dále pokračuje, a tak se nakonec v roce 1652 uvádí již jako polorozbořené, přestože některé části hradu byly ještě hospodářsky využívány.

Původní vzhled půtického hradu je zatím znám pouze z několika fragmentů zdiva, nalezených na nádvoří a v čelním paláci, tvořících pravoúhlé nároží nekorespondující s dnešním půdorysem dvoupalácového jádra vzniklého v průběhu druhé poloviny 14. století. V lépe dochovaném čelním paláci, k němuž se na severní nádvorní straně přimyká štíhlá čtvercová věž se zaklenutými interiéry, z nichž jeden z nich sloužil jako kaple, se objevuje zaklenutí místnosti s konzolí žebrové klenby umístěnou mimo roh místnosti, což by mohlo ukazovat na určitý kontakt stavitele s dvorskou hutí Václava IV. Věž je přístupná po můstcích přímo z paláce portály upravenými z oken. Další dva portály nad úrovní dochovaného zdiva ukazují na existenci dalšího nezachovaného hrázděného či roubeného patra, poslední patro věže mohlo být přístupné z krovu paláce. Při spojovací hradbě za věží mezi paláci, rozdělenými v každém patře na tři místnosti, pak našlo místo ještě úzké křídlo. V souvislosti s přestavbou hradu ve 14. století, obíhaného snad již v této době jednoduchým ohrazením, jehož existenci by napovídaly dvě stavební fáze patrné ve východním nároží, bylo vybudováno nové opevnění, na čelní straně zesílené proti zbytku do dvojnásobné šíře. Východní boční hradba, pak obsahuje pouze jednu polookrouhlou dovnitř otevřenou baštu. Hlavní váhu aktivní obrany čela převzala čtvercová dovnitř otevřená bašta, polygonální západní nároží čelní hradby se střílnami a na koso přistavěná vstupní brána, jejíž mohutná obdélná budova byla zakončena buď roubeným, nebo hrázděným patrem či polopatrem přístupným po šnekovém schodišti. Mimo hlavního průjezdu obsahovala navíc též branku pro pěší a strážnici. Na její vnější fasádě jsou osazeny reliéfní desky obsahující dataci stavby.

       

Na první fotografii je pohled na čtvercovou baštu v čelní části vnějšího opevnění, na druhé se nachází obdélná budova vstupní brány přístupná přes příkop. Třetí fotografie zachycuje pohled na severozápadní nároží jádra s fragmenty zdiva paláce a druhým dochovaným palácem s věží v pozadí. Čtvrtá fotografie je pohled na nádvoří a nedochovaný palác z věže.


DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 2. díl, Praha 1976
MUSIL, František, Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí, Ústí nad Orlicí 1995
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989