Lamberk

Stopy hradu na skalnaté ostrožně v meandru Oslavy, na jejím levém břehu, necelého čtvrt kilometru od Nového hradu a 2,5 km západně od Březníka.

Zakladatelem hradu byl Jaroslav z Knínic, nejvyšší sudí olomoucký, jenž roku 1364 Knínice prodal a peníze vložil do stavby hradu, po němž se už o dvanáct let později (1376) psal. Hospodářsky příznivou situaci doby dokresluje skutečnost, že provoz hradu dokázala uživit necelá jedna ves. Jaroslavovi synové Vaněka a známý český kondotiér Jan Sokol z Lamberka, již museli sáhnout k odlišným způsobům obživy. Po desetiletí tak hrad sloužil k výjezdům bojových družin. Po husitských válkách držel majetek Jan Komorovský, krátce po roce 1440 byl však hrad při koordinovaných akcích stavů proti rozbojníkům rozvrácen, roku 1459 se uvádí jako pustý. Archeologický materiál souhlasně zařazuje dobu života hradu od poloviny 14. do první poloviny 15. století.

Hrad zaujal polohu na protáhlé skalnaté ostrožně, jejíž východní strana spadá strmě k řece (což umožnilo odebírání vody přímo z řeky). Přístupová cesta vedla úbočím údolí od Březníka, který byl hospodářským zázemím hradu, a pak po strmě klesající šíji k prvnímu, 8 m širokému a 7 m hlubokému do skály vysekanému příkopu se svislými stěnami. Jím prošla a stočila se na úzkou římsu mezi předhradním bradlem a srázem k řece po pravé straně. Podle stop zdiva zde existoval příhrádek bráněný ze ze zděné stavby na temeni bradla. Odtud cesta pokračovala ohrazeným sedlem k druhé bráně nacházející se pod zvýšeninou s věžovitým objektem na vrcholu. Za dalším sedlem se nachází 15 m široký a 45 m dlouhý pahorek, na nemž se nacházelo jádro hradu. Jeho hlavní budovou byl palác, jehož východní zdi sledují nepravidelný okraj skalní stěny. Na kratších koncích (a snad podél západní strany) se táhl úzký parkán suplující dvorek, do něhož vedla brána. Úzké dolní nádvoří na severu pod jádrem zakončovala příčná 2,5 m silná hradba. Klesající hřeben ostrožny je ještě dvakrát přerušen upravenými skalními rozsedlinami. Hrad sice zaujal polohu na obtížně přístupném místě, vzhledem k poloze hluboko údolí však mohl být ohrožen z jeho převýšených okrajů. Pro kompenzaci vzniklo na skalním spočinku 200 m před hradem (a 50 až 60 m nad ním) předsunuté opevnění o rozměrech 9 x 5 m oddělené od pokračujícího hřebene 12,5 m širokým příkopem.

       

Na první fotografii je šíjový příkop při vstupu, na druhé severovýchodní nároží příčné hradby uzavírající dolní nádvoří pod jádrem a na třetí jádro od severu. Na posledním snímku je pohled na východní stranu jádra z údolí od řeky.


PLAČEK, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí. 1. vydání, Praha 2001.