Kružberk

Terénní stopy hrádku na konci strmě klesajícího skalnatého hřebene nad Hlavní skálou na levém břehu Moravice nad stejnojmennou obcí asi 400 m východně od předhradní hráze Kružberk.

V písemných pramenech se hrad výslovně neuvádí, nejstarší zmínka o Kružberku pochází z roku 1377 v souvislosti s dělením Opavska. Tehdy se zmiňuje majetek Ješka z Schonsteina (t.j. Dolních Životic). Jeho otec je uváděný jako zástavní držitel Deštné (1325) a jeho příbuzným byl snad Jan z Medlic držící v té době Dolní Životice. V držení rozvětveného rodu zůstal kružberský majetek tvořený hradem, kostelem v podhradí a čtyřmi vesnicemi až do vymření rodu v 15. století a kopíroval osud Dolních Životic. Ty přešly po vymření rodu na příbuzného Ješka Pyskuse z Životic, který sám bez potomků přepsal zboží na bratry Košíře. Hanuše vzal na spolek na manské zboží v Dolních Životicích, Jindřichu zřejmě obdobně postoupil Kružberk. Ten se tak oddělil od Životic a spojil se s Litultovicemi, které Jindřich držel coby biskupské léno. Vedle dalšího zboží, které držel, vykonával Jindřich i purkrabský úřad na Vikštejně. V roce 1429 se Jindřich uvádí s přídomkem z Kružberka (Henricus Kosssirz de Kreuzburg et Lewblicz et Swatonsdorfd), předpokládá se, že na hradě sídlil a také, že krátce po tomto datu i zanikl, protože v letech 1431 a 1422 se Jindřich píše už z Litultovic.

Po Jindřichově smrti (1434/1435) jeho syn Václav rozděluje Kružberkna na tři díly a postupně rozprodává. Další majitelé již na hradě nesídlili, není vyloučena ovšem snaha o jeho obnovu v době česko-uherských válek. Toto období však hrad nemohl přežít, neboť jeho majitelé byli vyhnáni z Opavska a jejich majetek zabral Matyáš Korvín. Hrad ani jeho zbytky se neuvádí v žádných vkladech do opavských zemských desk, v nichž je vesnice Kružberk uváděna.

Hrad zaujal polohu na konci strmě klesajícího skalního hřebene, od něhož jej na severu oddělil do skály vysekaný šíjový příkop o šířce 10 m, upravený později úvozem cesty. Na západě přecházel šíjový příkop obloukovitě v přirozenou rokli vymezující severozápadní část hradu. Zde se nad příkopem tyčila 40 m dlouhá a až 1,9 m široká hradební zeď zachovaná v podobě terénní vlny s dochovanými fragmenty zdiva s patrným lícem. Čelo hradu, které vnější strana příkopu převyšuje o téměř 4 m (a nad nímž hřeben dále strmě stoupá), zajistila pravděpodobně štítová zeď, nebo věžovitý objekt. Absence jejich stop je připisována druhotnému využití materiálu. Východní stranu chránila strmá skalní stěna vysoká až 8 m a přirozeně skalními stěnami byla chráněna i zadní (jižní) část, zde mohlo být pouze lehčí dřevěné hrazení. Menší prostor na terasách níže pod hradem mohl být využit pro hospodářské zázemí. Vstup do hradu vedl přes rokli na severozápadě do brány prolomené v dolní třetině hradebního oblouku, v terénu jsou patrné stopy nástupní plošiny před mostem. Samotnou zástavbu jádra hradu neznáme, mohla ji tvořit věž či palác přiložený k vnitřní straně hradby v místech, kde registrujeme terénní prohlubeň.

Na hřebenu 60 m před hradem (a o 25 m výše) se nachází strmými svahy dobře chráněná pozice o rozměrech 22 x 15 m, z níž máme k dispozici skromné nálezy středověké keramiky. V zadní části je patrný zbytek zídky z nasucho kladeného zdiva, v suti kamenů nesoucích stopy požáru se nachází i zbytky přepálené mazanice. Účel této pozice není znám, buď se jedná o nedokončené předsunuté opevnění z doby česko-uherských válek, nebo pozici obléhatelů, protože na přístupové severní straně chybí zajištění a zvláště příkop.

       

Na první fotografii je pohled na šíjový příkop upravený na úvozovou cestu, pahorek jádra a část bočního příkopu na severozápadě. Na druhé fotografii je část hradební zdi při severozápadní straně jádra. Na třetím snímku je pohled z vnější strany příkopu na jádro hradu a na čtvrté pohled podél východní strany jádra.


ZAJÍC, P.: Hrad Kružberk, in: Archeologie Moravy a Slezska 7, 2007, s. 174-179