Koválov

Výrazbě modelované pozůstatky sídla zvaného Kulatý kopec při zaniklé středověké vsi asi 1,7 km jihozápadně od Žabčic.

Sídlo se poprvé objevuje v polovině 13. století, v roce 1252 je zmíněno v predikátu Bohuše z Koválova, bratra Jana Višňového a Matěje z Koválova (1259). V roce 1253 bylo pravděpodobně zničeno při kumánském vpádu a vzápětí zase obnoveno. Podruhé bylo sídlo zničeno o 25 let později, přičemž tentokrát došlo k jeho obnově až se značným odstupem - údajně v v letech 1307-1314. Zakladatelský rod patrně vymřel a nový majitel - Jan z Meziříčí - neměl o trvalé bydlení zájem, písemný pramen vypovídá, že šlo o dvůr. Třetí fáze sídla pak existovala nejdéle, zanikla i se vsí až za husitských válek (1424). Součástí zaniklého sídliště byl podle archeologických nálezů i kostelík.

Centrální komolý kužel moty s úhlem svahu 55° zajištěný proti erozi a ujetí klínovitým drnováním byl nasypán materiálem z okružního příkopu. Ploché temeno vzniklého pahorku mělo původně průměr asi 25 m (dnes 20 m), příkop byl široký 7,5 m a z vnější strany jej zajišťoval prstenec valu vyříznutého do rovinného terénu. Plochá koruna valu široká 4 m nesla přístupovou cestu, která tak obtáčela celý obvod a končila na kapkovitě rozšířenou nástupní plochou, odkud po mostě překonala příkop. Před valem obíhal ještě druhý příkop široký asi 5 m, před nímž se nacházel další val, jež je se svojí výškou 1 m dnes stále patrný. V první fázi existence byl obvod temene moty zřejmě obehnán stěnou z kůlů vyplétanou proutím a omazanou hlínou. Na ploše stála tři stavení, největší, zřejmě dvojpodlažní, stálo v severozápadní části. Jeho konstru tvořila konstrukce ze svislých kůlů doplněných mazanicí. Dřevěné byly i zbývající stavby. Ve druhé fázi byla konstrukce hlavn9 stavby opět kůlová vypletená proutím a omazaná hlínou, ovšem interiér už doplnla kachlová kamna a dlaždice a střechu zřejmě kryly prejzy. Ve třetí stavební fázi vznikla vícepodlažní zděná věž a na kamenných základech stály zdi z cihel dalšího obydlí. Vzhledem k využití sídla coby dvora došlo také k rozšíření plošiny přístupové cesty.

       

Na první fotografii je pohled na motte od severu, na druhé od severovýchodu a na třetí od východu. Na čtvrté fotografii je pohled z pahorku motte směrem na severovýchod.


KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Jižní Morava, Praha 1981.
PLAČEK, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001.