Kácov, též Hrádek, či Starý hrad

Zřícenina hrádku na skalnatém výběžku nad levým břehem Sázavy 1,5 km jihozápadně od Kácova, 1 km severně od Soušic.

První zmínka o Kácově pochází z roku 1352 v souvislosti s farním kostelem. V roce 1356 náležel Ješkovi z Černčic a na Kácově a v držení rodu zůstal majetek i v následujících dekádách. Roku 1412 došlo k rozdělení majetku a následnému zastavování, tehdy se také poprvé výslovně zmiňuje tvrz, není ovšem jasné, zda se jednalo o tuto lokalitu, nebo tvrz v městečku. Horní část se uvádí jako pustá k roku 1459, tehdy se majetkové díly také opět spojily. Archeologicky je život na lokalitě zachycen nečetnými nálezy od starší části 14. století do pokročilejšího 15. století.

Staveniště zaujalo skalnatý útvar položený pod hranou mírně klesající plošiny. Zatímco v zadní části spadá skalisko strmě k řece (a na obou bocích jej chrání hluboké příkře klesající přírodní rozsedliny), na čelní (severozápadní) straně musela být přírodní rozsedlina upravena do podoby příkopu. Vlastní jádro bylo výškově rozděleno do dvou úrovní - níže položené téměř čtvercové přední části a na vlastním podlouhlém skalisku položené zadní části. Přední část zajišťoval v čele parkán, za nímž je patrný relikt střední části průběhu čelní hradby. Jihozápadní nároží zajišťovala malá polookrouhlá věž, která předstupovala před čelní hradbu a lícovala s boční stranou. Podobu opačného nároží neznáme. Za ním se nachází kruhová prohlubeň s patrnými částmi okrouhlého zdiva, pravděpodobně pozůstatků studny, nebo cisterny. Plocha zadní části je zcela rovná bez jakýchkoliv stop zástavby, při jihozápadní boční straně lze sledovat do skály zasekané nároží. Tato část přechází do skalnatého klesajícího hřebene, na nějž obloukovitě navazuje ohrazení dolní části.

       

Na první fotografii je pohled na boční jihozápadní stranu jádra z přírodní rozsedliny. Na druhé fotografii je pohled na jádro z příkopu od západu, vlevo jsou patrné zbytky zdiva nároží s věžicí. Na třetím snínku je pohled na zadní vyvýšenou část jádra z boční (jihozápadní) strany a na posledním je pohled z jádra do rozsedliny při severovýchodní straně.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4, Praha 2011.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek VI. Východní Čechy. 1. vydání, Praha 1989.