Houska

Hrad přestavěný na zámek na skalnaté pseudoostrožně při stejnojmenné osadě mezi Dubou a Mšenem.

Poprvé se hrad objevuje v písemných pramenech k roku 1316 jako majetek Hynka z Dubé. Jeho založení na okraji rozsáhlé dosud neosídlené oblasti budoucího Bezdězska-Dokeska je však připisováno již do počátků vlády Přemysla Otakara II. v souvislosti s kolonizací tohoto prostoru, jehož centrem se měl napříště stát Bezděz. Soudě podle architektonických prvků realizovala stavbu obou hradů táž huť. Jakým způsobem se hrad dostal do držení rodu z Dubé, nevíme, předpokládá se, že se tak stalo v letech po smrti Přemysla Otakara II. Poté již trvale zůstal v šlechtických rukou a i dnes je v soukromém držení.

Jádro původně dvoudílné dispozice hradu tvořila tři palácová křidla zachovaná dodnes v plné výši, čelní stranu uzavírala hradba doplněná parkánem. V jihovýchodním nároží se na upraveném skalním suku vypínala čtverhranná věž zbořená zřejmě společně s opevněním hradu a poplužním dvorem před ním na počátku druhé poloviny 17. století. Takto získaným materiálem pak byly zasypány oba příkopy před vlastním jádrem a dvorem. Skalní blok, na jehož vrcholu stála původně věž byl organicky využit jak východním palácem, tak i při pozdějších přestavbách. Ikonografickým pramenem k podobě hradu v 16. století je výmalba komnaty ve východním křídle.

Výjímečný prostor představuje hradní kaple zaujímající severovýchodní nároží. Pod renesančími omítkami se tu totiž dochovaly původní tématicky i výtvarně pozoruhodné původní gotické nástěnné malby. Mimo výjevu Ukřižování, výjevů ze života Panny Marie a scény Utrpení jsou zajímavé postavy archanděla Michaela na protějších stěnách (jako bojovníka s drakem a važeč duší při posledním soudu). Na plášti šnekového schodiště vedoucího na tribunu pak zaujmou dvě alegorické postavy dobra a zla s meobvyklou postavou bojovníka s obrovským lukem.

Svým pojetím se Houska blíží jak Bezdězu, zvláště použitím nového seskupení místností s absencí velké auly a podobností plastik, tak stavbám z jižních Čech (Písek a Zvíkov) použitím půdorysného schématu.

       

Na první fotografii je pohled na čelní stranu jádra hradu se skalním sukem v jihovýchodním nároží. Na druhé a třetí fotografii je východní a severní strana jádra, na poslední pak ještě celkový pohled od severu.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 1. vydání, Praha 2000.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. 1. vydání, Praha 2002.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. 1. vydání, Praha 2005.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. 1. vydání, Praha 2008.
DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. 1. vydání, Praha 2008.
GABRIEL, F., PANÁČEK, J.: Hrady okresu Česká Lípa. 1. vydání. Praha 2000.
KOLEKTIV: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek III. Severní Čechy. 1. vydání, Praha 1984.
MENCLOVÁ, D.: České hrady. Díl první. 2. doplněné vydání, Praha 1976.
SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl X. Boleslavsko. Praha 1895.