Helfenburk

Rozlehlé zříceniny hradu na dominantním vrchu na jižním konci hřebene pět kilometrů západně od Bavorova.

Zakladateli hradu se stali Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka, jimž tuto stavbu povolil v roce 1355 Karel IV. Mimo období let 1475-1503 setrval hrad po celou dobu v držení zakladatelského rodu. Roku 1593 jej Petr Vok prodal městu Prachatice, tehdy se hrad zmiňuje jako pustý.

Trojdílná dispozice hradu zaujala vrchol na jižním konci dominantního hřebenu. Dvoupalácové jádro hradu obíhal parkán. Oba paláce měly dvě patra, v každém podlaží obsahovaly po dvou místnostech a byly podsklepeny. Hlavní obytné a reprezentativní prostory se nacházely v prvním patře, kde se dochovaly i zbytky táflované světnice. Spojení prostor zajišťovala plochostropá arkáda nesoucí uzavřenou chodbu obíhajcí jak průčelí paláců, tak spojovací hradby. Jádro, které obklopovalo druhé nádvoří polookrouhlého půdorysu, leželo zhruba ve středu čelní rovné strany, jejíž východní nároží zaujala štíhlá okrouhlé věž a západní nároží druhá věžovitá brána. Hospodářská zástavba přiléhla k hradbě s pečlivě provedeným cimbuřím.

Přední nerovná část nabývající podoby parkánu se přikládal k čelu vnitřního areálu. Vedle kulisové brány v čelní hradbě opatřené hřebenem a malým předbraním se vypína okrouhlý bergfrit přístupný sedlovým portálkem v patře. Na přelomu 70. a 80. let 15. století, kdy hrad krátce držel Václav Vlček z Čenova, došlo k výrazné přestavbě, jejímž cílem bylo zvýšení obranyschopnosti. Hradbu druhého předhradí výrazně zvýšila nadezdívka, v níž jsou dnes dobře vidět zuby původního cimbuří, došlo k úpravám hospodáské zástavby. Tíha obrany byla přesunuta na novou (nebo radikálně přestavěnou) část na čelní straně, jejíž hradby zpevnily tři protáhlé polookrouhlé plochostropé bašty, z nichž jedna byla uzavřená a dvě otevřené. Do nádvoří, k jehož hradbě čelní hradbě byly přistavěny další, nejspíše hospodářské budovy, se vstupovalo čtverhrannou vysunutou věžovitou branou.

Nepříliš velké ovšem ve své době moderní dvoupalácové jádro bylo doplněno o další fortifikační prvky včetně věží. Pozdně gotické úpravy pak přinesly kvalitní prvky pokročilé obrany, které pro nás navíc představují i dobře datovatelnou fortifikaci počátků jagellonské doby.

       

Na první fotografii je pohled na jihozápadní nároží dvoupalácového jádra. Na druhé je pohled z okrouhlého bergfritu ve východním nároží na východní palác jádra a štíhlý bergfrit zajišťující bránu do parkánovité části. Na třetím snímku je pohled ze štíhlého bergfritu na kulisovou bránu s předbraním do parkánu před vnitřním areálem hradu, na čtvrté pohled na čelní stranu jádra a východní nároží s okrouhlou věží.


DURDÍK, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000.