Grabštejn

Hrad přestavěný na zámek na návrší u Hrádku nad Nisou.

Přesná doba vzniku zřejmě nejstaršího hradu severních Čech není známa. Hrad vznikl na místě staršího hradiště srbského jména Olšicy, jenž zabralo strategické místo umožňující kontrolu z Čech do Lužice procházející údolím Nisy. Původní název v němčině obměněn jako Ulsicz, či Ulsytz se nevžil a ve 13. století bylo nahrazeno názvem Grafenstein, doloženým poprvé v roce 1286 jako Grauenstein a o dva roky později pak Graubenstein.
Podle kronikáře Neplacha Přemysl Otakar II. hrad odňal nějakému šlechtici (mohlo se jednat o o něketého z pánů z Dubé)a jako léno jej roku 1256 udělil Jindřichovi z Donína. Za hustiských válek se Donínové přiklonili na stranu katolické šlechty a lužických měst. V roce 1429 získal stoupenec husitů Mikuláš z Kaišperka jako věno své ženy Markéty, sestry Jinřicha z Donína a na Grabštejně, Chrastavu. Proměnil ji v husitskou pevnost, nezdála se mu ovšem dostatečně pevná a proto v roce 1430 dobyl Grabštejn a začal odsud podnikat výpady proti lužickým městům a biberštejnským statkům. V roce 1435 se jej podařilo zajmout. Hradu se zmocnil Jan Čapek ze Sán, ale i jeho posádka podnikala loupežné výpady do Lužice, a proto lužická města vypravila vojsko, které hrad dobylo. Od roku 1437 se držitelem stává Hlaváč z Donína, ale i jeho aktivity způsobí, že se v roce 1450 před Grabštejnem znovu objeví vojsko a spolu se sousedními Biberštejny hrad po třítýdenním obléhání padne.
V 16. století bylo panství několikrát děleno, ale nakonec muselo být pro dluhy prodáno. V roce 1562 hrad kupuje Jiří mehl ze Střelic a pro jeho špatná stav přistoupí k přestavbě na renesanční zámek (1564-1569), který si svou tehdejší podobu zachoval v podstatě do dnešní doby. Zámek pak silně utrpěl za třicetileté války a to zejména požárem v roce 1622 a obsazením Švédy v roce 1645. Po ní bylo na základě císařského rozkazu strženo jeho opevnění. Po požáru v roce 1843 byl o patro snížen, ovšem jeho vzhled se navenek již výrazně nezměnil.

Dispozice hradu byla minimálně dvojdílná. Ze tří stran byl chráněn příkrými svahy, na východní straně jej chránil mohutný půkruhový příkop s valem. Nejnápadnější pozůstatkem lichoběžného jádra hradu původně volně stojící bergfrit v severovýchodním nároží. Na protější straně stával podél severní hradby dvoupatrový plochostropý trojprostorový palác. Nejspíše v 15. století v jádře vznikly další stavby. Na východním průčelí paláce navázal směrem k věži podélný objekt, nejspíše kaple. Prostor mezí věží a východní hradnou vyplnila další trojprostorová budova.
V dolní části hradu, sloužící zjevně jako předhradí, které se přiložilo k jižní části jádra jsou dochovány zbytky pozdně gotické zástavby. Tomuto prostoru dominovalo mimořádně široké křídlo na východní straně, které snad vzniklo zastavěním parkánu na vstupní straně. Na jihu byly součástí hradby dvě polookrouhlé dovnitř otevřené dělostřelecké bašty.

       

Na první fotografii je pohled na begfrit z nádvoří jádra, na druhé pak pohled od begfritu. Na třetí fotografii je jedna z polokrouhlých bašt a na čtvrté fotografii celkový pohled od východu.

Literatura:
Encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, T. Durdík
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů