Frejštejn

Zřícenina hradu na strmém výběžku ze snížené části ohybu pravostranné údolní terasy Dyje nad obcí Podhradí.

Zakladateli jednoho z nejstarších šlechtických hradů na Moravě se stali rakouští šlechtici s erbem tří leknínových listů, příslušníci rodu z nedaleké Trnavy (Thürnau, dříve Dírná). Členové tohoto rodu se na Moravě angažovali v zeměpanských službách a jejich určité rodové odnože se sde i usadily. Roku 1251 se připomíná Gaitmar z Frejštejna, ovšem dubleta listiny vznikla až po roce 1261. V pravé se Gaitmar jmenuje jako syn Ulricha Libera (německy Frei). Podle kronikářské zprávy byl někdy v letech 1283-86 hrad dobyt rakouským vojskem, neboť z něho působila loupežná družina. S touto trestnou družinou musel souhlasit mladý Václav II., pravděpodobnou podmínkou bylo, že dobytý hrad bude postoupen králi. Další zpráva pochází z roku 1331 v souvislosti s purkrabstvím na Frejštejně. Za vlády Jana Lucemburského drželi hrad nějakou dobu bavorští páni z Klingenberga, ale již roku 1354 byl na hradě markraběcí purkrabí Petr Hecht z Rosic spravující současně i nedaleký Vranov. Jako zeměpanský hrad zůstává až do roku 1422, kdy jej král Zikmund zapsal Lipoltovi Krajířovi z Krajku. Po něm jej držel Jan Krajíř z Krajku, náležející k významným představitelům moravské šlechty, jeden ze sedmi rozhodčích ve sporu české a moravské šlechty urovnávaném roku 1440 ve Velkém Meziřící. Ačkoliv se připojil k zemskému míru, sám jej nakonec nedodržel, přepadával okolní městečka a vsi na Moravě i v Rakousích. Z rozhodnutí moravských stavů byl hrad vykoupen a měl být pobořen. Osud hradu je zde však nejistý, zdá se ale, že došlo k jeho obnově, neboť krátce po polovině století byla k hradbě přistavěna polygonální bašta a mohutné pilířové věžice. Při dělení statků mezi syny Volfganga Krajíře v roce 1487 se už ale uvádí jako zbořený.

Původní jádro hradu představuje velmi skromnou dispozici o největších rozměrech 30 x 17 m, v jejímž čele stál okrouhlý bergfrit s průměrem 9 m vevázaný do obvodové hradby o síle kolem 2 m. Proti němu se na opačném konci miniaturního nádvoří nacházel ve zkoseném konci oválu hradby dvouprostorový patrový palác. V další etapě jádro obklopil pětiúhelník hradby o síle mezi 1,8 a 2,3 m, v jehož severovýchodním zlomu stála kaple připomínaná roku 1347, na kterou pak někdy v průběhu první třetiny 14. století navázal velký trojpodlažní plochostropý palác s pravoúhlými okny obsahující po dvou nestejně velkých prostorech. První brána stála v jihozápadním nároží za 35 m širokým šíjovým příkopem, který překlenul dřevěný most vystupující ze skaliska vysunutého do příkopu. Vlivem husitských válek pak zřejmě došlo k zesílení opevnění přistavěním parkánu s hranolovými baštami téměř kolem celého opevnění.

       

Na první fotografii je pohled na relikt dělící hradby s bránou z poloviny 15. století. Na druhé fotografii je pohled na západní nároží jádra hradu, na třetí fotografii vnější stěna paláce v severní části s dělící příčkou a na čtvrté fotografii pak celkový pohled ze vsi Podhradí.

Literatura:
Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, M. Plaček
Ilustrovaná encyklopedie hradů, hrádků a tvrzí na Moravě, M. Plaček
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kol. autorů