Edelštejn

Zřícenina nejmohutnějšího slezského hradu na jednom z posledních výběžků Hrubého Jeseníku, tzv. Příčném vrchu zaujímající dominantní hřeben klínovitého tvaru severojižní orientace, z východní, západní a severní strany ohraničený prudkými svahy u jejichž paty tečou dvě nepřiliš výrazné bezejmenné vodoteče vlévající se po soutoku při okraji města Zlatých Hor do řeky Prudníku. Téměř ideální poloha, daleký rozhled do slezských rovin a blízkost důležité stezky předurčila místo k vybudování zeměpanského hradu.

Jádro hradu se nacházelo na čelní straně kopce, předhradí za ním. Val byl upraven, aby jeho korunu mohli obsadit obránci. Druhý příkop spolu s valem obíhal kolem hradu, místuy jsou viditelné pozůstaky jeho vyzdívky (kontraeskarpy). Násep je rozšířen na západě, kde po něm vedla cesta k mostu přes příkop do plochého čtvercového předhradí, jenž na dvou stranách chránil parkán. Hospodářska stavení byla nejspíše dřevěná.

Horní hrad tvaru víceméně rovnoramenného trojúhelníku s mírně vydutou přeponou v čele hradu se nacházel za příčným příkopem, vstup chránila drobná bašta. Po věži umístěné v jižní, čelní části se zachoval mohutný suťový kužel, dále jsou v horním hradu patrné pozůstatky dvou paláců, pozůstatky studny a další válcové vížky zmiňované staršími badateli nejsou již patrné. Z hlediska opevnění jsou důležité dvě bašty, první protáhlé, ukončující parkán na skalnaté jihovýchodní straně sliužící pro ruční palné zbraně a druhé, mohutné, podkovovité v západním nároží a sloužila pro umístění děl. Obě bašty bočním byly schopné počním postřelem chránit čelo hradu.

Hrad založil zřejmě český panovník k ochraně blízkých zlatých dolů a shromáždění vytěženého zlata před transportem. Kamenný hrad se uvádí roku 1281, kdy je v držení pánů z Linavy, ale záhy se jako náhrada za jimi způsobené škody na biskupském zboží dostává do držení vratislavského biskupa. V roce 1285 byl dobyt a vratislavským knížetem a posléye připojen k Opavsku. Při jeho dělení v roce 1377 připadl hlubčické části. Po požáru v roce 1445 byl knížetem Bolkem Opolským obnoven a značně rozšířen. Za působení tohoto agilního válečníka získal hrad mohutné, velice kvalitní opevnění. Po roce 1465 se na něm usadila posádka stoupenců kalicha. Hrad byl následně ale katolíky dobyt a do základů rozbořen, aby nemohl sloužit jako základna přívrženců odboje proti katolickým Zlatým Horám.



               

Na první fotografii je pohled z míst věže na palác. Na druhé fotografii je velká dělostřelecká bašta nad přístupovou cestou vedoucí po koruně valu, na třetí je malá bašta ukončení parkánu pod horním hradem. Na čtvrté fotografii je pohled z přístupové cesty po koruně valu na horní hrad, v pozadí je vidět dolní hrad, ve středu fotogtafie je velká dělostřelecká bašta.

Literatura:
Hrady českého Slezska, P. Kouřil, D. Prix, M. Wihoda
Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, M. Plaček