Budeč

Terénní stopy hrádku na klesajícím skalnatém výběžku nad Budečským rybníkem při kapli Panny Marie Sněžné naproti budečskému zámku.

Jako první se po Budči psali v letech 1251-1271 Wernhard a Oldřich (Ulrich), příslušníci jedné z odnoží rakouského rodu z Trnavy (Thürnau) přišedšího v 13. století na Moravu. V první polovině 14. století již drželi Budeč příslušníci rodu Ranožírovců (1346 se uvádí Beneš z Budče). V roce 1374 získal přiženěním majetek rod Bořitů, v jehož držení zůstal až do konce 30. let 16. století, kdy jej roku 1538 koupil Jindřich Koňas z Vydří. V té době se prvně zmiňuje tvrz, která se postupně změnila v zámek. V roce 1377 se píše o Budči jako o zpustlém Rabštejně a ze zpráv vyplývá, že Rabštejn byl i zaniklý dvůr a ves obnovená parcelací dvora v roce 1789 (dnes Borová). Lze předpokládat, že ves mohla být podhradní vsí uchovávající jméno nedalekého hradu.

Sídlo zaujalo polohu na klesajícím výběžku s osou jihovýchod-severozápad končícím strmým srázem k Želetavce, respektive Budečskému rybníku. Terénní uspořádání si vynutilo nasypání dvou valů doplněných příkopy na jihozápadní straně. Za nimi se nad jádrem nachází plošina zakončená pahorkem, který dnes nese kapli. Vzhledem k terénním úpravavám souvisejícím se stavbou kaple je obtížné určit původní podobu této části hradu, ovšem z průběhu příkopem doplněného valu procházejícího od severní boční strany v třičtvrtě oblouku kolem celé zadní části až k jejímu zakončení na západě se zdá, že koruna valu v tomto místě mohla nést nějakou stavbu kryjící níže položenou část. Tu představuje trojúhelniková plošina s několika prohlubněmi, pravděpodobně po obytných stavbách. Přístup do hradu byl veden po severním úbočí přímo do zadní části.

       

Na první fotografii je pohled na východní zakončení valu oddělujícího lokalitu od plošiny na jihozápadě. Na druhé fotografii je pohled od kaple na zadní níže položenou část hradu, na třetím a čtvrtém snímku je obrácený pohled.


PLAČEK, M.: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001.