Řeka - léto 2020

„Pojedeme do Beskyd...“
„Ne na tu chalupu u řeky?“
„Jo, ale není u řeky, je v Řece.“

Ačkoliv původně jsme měli jet do Itálie. Děti by si užily moře, taky bych ho jednou v životě viděl, dokonce jsem si tam našel i hrad. Když člověk plánuje, Bůh se směje. Přišla virová krize a všechno bylo jinak. Blížícím se létem a uvolňujícími se opatřeními začalo hledání kam. O jarních prázdninách jsme byli v Beskydech, takže se staly horkým kandidátem na letní dovolenou. Vzhledem k tomu, že jsme měli strávit týden v mobilheimu, byla chatka luxus, do nějž se všichni rychle zabydleli.

Druhý den vzbudilo děti sluníčko a zpěv ptáků. Ve čtvrt na pět. Vzniklo tím celé moře času na dopolední výšlap na Godulu, oběd a dovádění na blízkém koupališti v Řece. Unaveni časným vstáváním večer sice všichni ulehávali s jistou obavou očekávání dalšího ptačího koncertu, ovšem ráno bylo vše jinak. Přes noc se ochladilo a začalo pršet. Pragmaticky zvítězilo dopoledne v dětském zábavním parku, s tím, že odpoledne navštívíme Flascharův důl u Oder. Byť jsme promokli a prochladli při čekání, ten den se poprvé otevíralo a jednotlivé prohlídky nabíraly na zpoždění, návštěva břidlicového dolu byla skutečně jedinečným zážitkem, který stál za to. Po příjezdu do chatky, kde teploměr ukazoval krásných 17 °C přišla na řadu kamna, a to byla teprve paráda.

Čtvrtý den v neděli jsme vyrazili na Hukvaldy. Liška Bystrouška byla, jak jinak, obsazená, ocas vyhlazený dozlatova... já už si radši ani nic nepřeju, aby se to náhodou nevyplnilo. Ono to totiž bývá doslova, a to pak člověk čumí, jaký dokáže mít život smysl pro humor. K večeři jsme si, jak říká kolega, „ugrilovali mrtvolu“ a hajdy na kutě.

V pondělí dlouho slibovaný ostravský DinoPark, v úterý odpoledne procházka na Radhošť a pak už se jen začít balit na cestu domů, na níž jsme se vydali plní frgálu a očekávání, jak budou vypadat terénní práce nového domu. Týden utekl, ale protože hory jsou veliké, nějaký ten hrádek mi tam stále zbývá, třeba se Beskyd zase někdy vydáme.