Horní Bečva - jarní prázdniny 2020

Jelikož jsme si u nás v Polabské nížině letos v zimě neužili sněhu ani v cukrářských výrobcích, nezdálo se, že by tomu o jarních prázdninách mělo být jinak. Až takhle, zkraje února, v autě, kousek před Hnojníkem, mne při pohledu na kopce svítící v tom ještě nesmělém nízkém zimním sluníčku, zatímco pole při cestě se už už začít zelenat pole, napadlo - pojedeme do Beskyd. Jestli vás pro změnu napadlo, co jsme dělali v autě před Hnojníkem, tak odpověď je neuvěřitelně jednoduchá - jeli. Tedy, jeli z Návsí, kde jsme byli, jak jinak než na hrádku.

Do Beskyd jsme se nakonec vydali, konkrétně na Horní Bečvu, s tím, že nějaký ten sníh bychom při výletech (samozřejmě po hradech, že) ve vyšších polohách mohli potkat, děti se v něm vyválí, budou mít radost, a tak. Jak už to v životě chodí, dopadlo to samozřejmě úplně jinak, nějaký ten den před odjezdem všude nachumelilo, a přestože nebyla žádná zima, přijeli jsme do sněhového království, které si, nejenom děti, užili.

Po krátké studené frontě se však oteplilo, přes noc pršelo, takže jsem se ráno vydali do Dolní oblasti Vítkovice, a když jsme se odpoledne vrátili, sníh byl kompletně ten tam. Z chození po hradech ve vyšších polohách ovšem také sešlo, tam pro změnu sníh zůstal, ovšem rozmáčený. Naštěstí je hradů všude dost, a tak problém vyřešil Rožnov nad Rožnovem pod Radhoštěm a taková hypotetická lokalitka Hradišťko, tamtéž. Nutno podotknout, že předtím jsme strávili dopoledne v dětském zábavním parku, takže na svoje si přišel asi každý a i štramberské uši zmizely skoro tak rychle jako sníh na Horní Bečvě.