Lísek - léto 2019

„Ještě půjdu zkusit potůček.“
„Vem' si druhý tepláky.“
„To bude jen na chvíli.“
V duchu: „Jako by to nebylo jedno.“
O chvíli později: „Měl jsem si je vzít...“

Postupné návraty s čvachtajícími holínkami se staly každodenností, potůčku za chatkou zkrátka nešlo odolat.

Večer jsme zavřeli okenice, ráno tma, ticho, 8:21. Panejo, ale, kam spěchat. Dopoledne pohoda, po obědě výlet na Devět skal. Cestou dolů kilometr jen po kamenech a kořenech, hop, hop, země je láva a dole pod kopcem: „Už nemůžeme Čechu, už nemůžeme!“ Druhý den to nebylo o mnoho jiné, jen s procházkou kolem Vírské přehrady. Třetí den, Vírský mlýnek a světe div se - hrad! Pravda, schovaný v zdivu v kunštátského zámku, ale hrad. Pro ty, jimž nebyl odměnou hrad sám pak bonbón a pro všechny zmrzlina na náměstí. Čtvrtý den, Jeskyně Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu. Dopoledne jsme ovšem nejprve na rybníku vyzkoušeli paddleboard. Pro velký úspěch jsme to druhý den zopakovali, paddleboard i jeskyni, lépe řečeno jeskyně, konkrétně Sloupsko - Šošůvské. Trpěl jsem, úúúúú, ne kvůli jeskyním, ale protože jen kousek od nich je Holštejn. Příště, hrade, příště, ještě je vás tam mnoho k navštívení! Po návratu jsme zašli do blízkého Skalského dvora. Večeře zmizela jedna dvě. Podvečerní procházka domů, něco pobalit, něco zbyde na ráno a pak už domů, tedy oklikou přes Moravský kras a jeskyni Balcarku. Carpe diem! Na velmi pozdní oběd v Boskovicích jsme načekali, ale na to rizoto Matěj vzpomínal ještě několik dní (a také ho dojedl další den k večeři).