Hrady na Bobrůvce (Loučce)

Po loňském podzimu na Jihlavě a Oslavě zůstala k navštívení dvojice drobných zaniklých sídel mezi Horními Lhoticemi a Lesním Jakubovem, na něž vyšlo koncem února. K nim jsme přibrali Žďárec, když už jsme kousek odtamtud byli, a protože od něho je to zase jen kousek k celému chumlu hradů na Bobrůvce (Loučce), vydali jsme se o jarních prázdninách v Javorku tam, ačkoliv by se nabízela spíše Svratka, kterou jsme ale už procestovali před pěti lety v létě a na v podzim roku 2014. Jako by to bylo včera.

Jak už jsem psal jinde, za pěkného počasí jsme druhý den prázdnin stihli Mitrov s Bukovem a další den procházkou v pozdně odpoledním sluníčku Újezd u Tišnova. Potom se ochladilo, někde i nachumelilo, a tak jsem neměl to srdce (sic!) tahat děti po hradech. Zato o přilehlém víkendu bez dětí jsem to srdce měl a cesta od Šafránkova mlýna nazdařbůh přes všechny ty rokle a erozní rýhy na Víckov a protilehlý Košíkov, na nějž jsme došli oklikou (a bez jídla) přes Rysov a Skryje bude ještě chvíli rezonovat, inu, badatelská práce není žádná idyla.

Když už jsme to tak pěkně prošli, nedalo se o tři týdny později na konci března nevyužít krásného počasí a nevysbírat zbývající Bobrovou, s jejími počátky související Křižanov a Blažkov, okolo kterého jsme celé jarní prázdniny jezdili sem a tam.

K úplnosti (a ke štěstí) stačili už jen poslední dva; hrad Loučky a opevnění Čepička nad Předklášteřím u Tišnova na dolním toku Loučky (Bobrůvky). Ty jsem zvládl sám cestou z Brna, v pozdním odpoledni, procházkou od kláštera Porta Coeli. Vrchem nad lomem, pod Výří skálou a Orlím hnízdem svahem nad řekou, sice to bylo dál, horší cestou, bez pití, ale stihl jsem oba, takže dobrý.