Černovice

Druhý srpnový týden jsme se vydali do Černovic. Technickou závadou na lokomotivě sice padl jeden z taháků - svézt se párou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, úzkokolejky jsem si ale užili i tak, neboť se stala naším dopravním prostředkem na výletech po okolí. Děti byly z vláčku nadšené, „Klidně bych jel dál.“ Stalo se. Průvodčí nám zapomněla zastavit, místo v Sudkově dolu jsme vystoupili až v Obratani. Člověk by si měl rozmyslet, co si přeje. Podstatné bylo, že jsme cestou zpátky stihli otevřenou caffeterii Café Budík. Druhý den nám motorák ponorka, o němž jsem se dočetl, že se mu říká "hašišbedna" (a podle houpavé jízdy se ani nedivím), zastavil správně. Jinak ani nemohl, v Chválkově se vlaky míjí. Těsně před Černovicemi začala hrozit bouřka a slejvák vyšel zrovna na schovku a oslazení si života v Budíku. Jen jsme došli domů, znovu se rozpršelo znovu a tentokrát až do večera. Třetí den, hurá, Hrádek v Josafatském údolí, ale potom už také sbalit a ještě naposledy (opět za deště) pro pár pralinek na cestu a domů.