Rok v hradech velkých i malých

Už to tu bylo, a je to tady zas'.

Zkraje roku Mokřice, i když to byl návrat po třech letech. Mišák byl tehdy ale na prázdninách u prarodičů, Matěj tříletý, do toho ta nekonečnost poznávání... Následovaly Hradníky a Vranov u Chocně. Na začátku března jsme se vydali na dobrodružnou výpravu ještě napůl zamrzlým údolím Anenského potoka ze Štěpánova (u Skutče) na lokalitu zvanou Hanusovy zámky, která mne nakonec zaujala natolik, že jsem o ní napsal i text do sborníku. Následoval Žumberk, kde si kluci užili natolik, že jsem ještě několik měsíců poté slýchával přání znovu se tam vrátit, a Zdislav. V plném jaru Ralsko, kam jsem se v létě vrátil ještě jednou s klukama, protože Ralsko se musí zažít.

Zkraje července se mi splnilo přání navštívit Příběnice a Příběničky. Dva hrady proti sobě, samozřejmě přes řeku, jak jinak. Zrovna bylo po deštích, vody dost, tak jsme museli oklikou. Bylo-li z Příběnic v zeleni alespoň něco vidět, prolézt příkopem na Příběničkách chtělo skutečného badatelského ducha. O pár dní později, inspirováni svátkem Mistra Jana Husa, jsme se vypravily hrady v Českém středohoří - Kalich, Pannu a Litýš. Letní dovolená v Broumovských a Polických stěnách přinesla dlouho odkládanou návštěvu hradu u Božanova, srpen Drábské světničky s blízkou Klamornou, kde jsem byl sice mnohokrát, ale stránky jsem dopsal až teď (a při psaní si osvěžil proč).

V září se na CSR akci nosil na Vízmburku písek a potom přišly hrady na Oslavě a Jihlavě. Čalonice, Kokštejn, Rabštejn u Dukovan, Lamberk, Nový hrad u Sedlce, Mstěnice, Zňátky, Templštejn, Dolní Heřmanice, též Templštejn, Zbraslav, Říčany, Náměšť nad Oslavou, Pulkov a ještě jich tam zbylo. V listopadu Purkhybl, v Kladsku ležící Homole a koncem roku ještě Rumberk a Hradisko (též Újezd u Kunštátu).