Kočičí hrádek

Inu, není hrádek jako hrádek.

Vzít kluky na tenhle "hrádek", ideálně když se jim nechce, na to jsem se těšil. Povedlo se. Frflání, každý krok - věčnost. Ba co více! Paní v infocentru vymalovala hřiště u Švýcárny v snových barvách, takže když jsme jej míjeli s tím, že je to už jen kousek a pak se vrátíme, pasivní rezistence, až by si i staročeši připadali jako študáci.

A pak jsme stáli před ním. Ta radost!