Brníčko

Když si v životě myslíte, že jste právě prošli křižovatkou, teprve vám došlo, že už jste dávno na cestě.

Na konci února jsem objednal auto. V dubnu pochopil, že zuby moudrosti se jmenují od toho, co vám dojde, když o ně přijdete. Malé zelené autíčko, se kterým jsme si užili téměř patnáct let po hradech, první květnový pátek odjelo, nastala generační obměna a nejlepší co se dá s novým udělat je, vzít ho na výlet. Vydali jsme se tedy k Zábřehu na Moravě - na Brníčko.

Na hradě bylo vzdor předpovědi na tričko, Matěj dělal pana průvodce (tak ho minulý týden zaujala prohlídka na Pecce). Tím, že po sluníčku přišel májový déšť, déšť, ještě větší déšť, bouřka a kroupy, že jsme zůstali stát v myší díře pod koridorem kousek před Hoštejnem, bych ovšem předběhl to, co mělo přijít po hradě.

Mezi Lupěným a Hněvkovem, kde stará železniční trať kopírovala údolí Moravské Sázavy, leží na jejím bývalém tělese železniční skanzen, jehož dominantou je parní lokomotiva. Dokážete si představit, jak to takového kluka dokáže zaujmout...