Medvědín

Vymyslel, naplánoval, Puffin, neboť moje maličkost byla mírně skeptická k tomu jet začátkem května do Krkonoš s vidinou, že nevyjedeme lanovkou někam, kde nebude zima a děti si tam budou skotačit na hřišti. Naštěstí svítilo sluníčko a na sluníčku je hezky. Došlo i na procházku, na níž Mišák co chvíli záměrně padl do sněhu a když ne sám, tak s pomocí, což se mu líbilo ještě více. Matěj šel, chvíli se něčím ládoval, chvíli protestoval, ale šel, až na smrt unavený došel zpátky na hřiště, kde vydržel poskakovat až do doby, než se lanovka opět rozjela. Co pamatuju, dlouho jsem lanovkou nejel, tudíž zážitek i pro mě korunovaný výstupem na gastronomický Olymp v podobě smažáku v housce dole ve Špindlerově Mlýně.

Pro opět unavené dítě (vytržené z poskakování na dalším hřišti) nastala rafinovaně připravená doba odpočinku, abychom mohli splnit druhý cíl cesty - setkání puffina se spolužačkami ze "střední" (ačkoliv chodily na "gympl"). Tuto humornou epizodu bych přešel s drobnou poznámkou, že pro plánování je sice dobré vědět, že se celá výprava nachází necelý kilometr od chaty, ovšem v hospodě, kde čekají, až přestane pěnit pivo a hospodská jim napeče další bramboráky.

Druhý den se Matěj občas ozval, že ho bolí nožička. Třetí den nadšeně ukazoval, jak na ni nemůže došlápnout a tahá ji za sebou. Roztomilé. Diagnóza - uhopsané dítě a týden doma. Takže jsme si to užili měrou vrchovatou.