Dolní Skrýchov - léto 2016

Před čtyřmi lety jsme se poslední den dovolené ve Starém Městě pod Landštejnem svezli úzkokolejkou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice (a zpět). Byl to zážitek, jak se parní lokomotiva šinula Českou Kanadou. Letos se dostal Matěj do Mišákova věku, a protože vlaky pro něj mají kouzlo a kolem Jindřichova Hradce zůstalo i pár hradů k navštívení, bylo o dovolené rozhodnuto.

Do Dolního Skrýchova jsme to vzali přes matičku Prahu a Kožlí. Jak jsem stál na cestě pod hradem, tady jsem musel být během putovního tábora v červnu 1989. Z ubytování na vechtru při odbočce železniční tratě byli kluci nadšení. Mišák s úsměvem baziliška salutoval projíždějícím vlakům, aktuálně byli v kurzu "Cimrmani", a tak Švestka s Blaníkem byly denní realitou.

Druhý den jsme se dokodrcali na nádraží a vydali parním vláčkem do Nové Bystřice. Mišák si pamatoval, že poslední část cesty se mnou prostál na plošince, takže to tak chtěl co jsme vyjeli, Matěj pochopitelně také. Naštěstí, vlak je vlak a jednou udrncá. Nic to však neměnilo na tom, že u "bimbajících" závor se i po celém dni ve vlaku muselo Matějovi počkat na vláček. Zvlášťě oblíbenému šedému motoráčku s kulatými okny, kterému děti s Pufflingem říkaly ponorka, se přezdívá "hašišbedna". Veselé.

I třetí den ráno děti vybíhali ke každému projíždějícímu vlaku, lord Puffling už neměl pistáciovou barvu a navíc začala dovolená podle mého gusta - hrady. Pořád to říkám, děti nebudou spokojené nikdy, takže je to jedno co se dělá, zatímco já si hrady užiju. Předpověď slibovala déšť, takže každý další dobrý - Bílkov, Krumvald, Budeč. Předpověď se začala stávat skutečností (a taky nic se nemá přehánět), vydali jsme se do Starého Města pod Landštejnem. Zavzpomínat na dávné lásky, najíst a taky na Landštejn, kde už zcela nepokrytě pršelo.

Poslední den. Zpakovali jsme se, zamávali vechtru a se zastávkou na Šelmberku vyrazili domů. Pár hradů tam ještě zůstalo.