Dolní Morava

V oblacích se lze pohybovat mnoha způsoby. Zvolili jsme procházku.

Září na krku, od dovolené v Dolním Skrýchově nic, a tak jsme se jedno ráno vydali do Dolní Moravy. O vyhlídkové věži nad ní Mišák mluvil už dlouho, takže veliké nadšení, zvláště když součástí areálu je i dětské hřiště.

Kdybych napsal, že vyhlídka je vlastně rozhledna, nekecal bych. Racionálně byste vylezli nahoru, pokochali se výhledem, udělali nějakou tu fotku nebo selfíčko a zase mazali dolů. Jenomže tady člověk zastaví co pár metrů a má tendenci udělat fotku už teď, ačkoliv je jasné, že shora toho uvidí nejvíc. Cesta je pozvolná a široká, žádný spěch. Mezi dvěma patry jsme pro zpestření prolezli "rukávem" (a pak ještě jednou), protože je to prostě zábava, být v síti desítky metrů nad zemí. Podobně nahoře, kde je 55 metrů nad zemí síť. Někdo na ní kouká, trenečky hnědý, nevlezl by do ní za zlaté prase, jiný po ní skáče.

Dětské hřiště dole u chaty, jak to popsat, zážitkově děti zaručeně dorazí. Vodní park s interaktivními prvky. Rozdělili jsme se, lord Puffling s Matějem, já s Mišákem. Ani jsem ho nestačili stíhat. Po bludišti, které je opravdu bludiště a v se němž rodič s "hnutými" zády musí co chvíli ohýbat, vyhrál stánek s kávou. Když mi otrnulo, prohlásil jsem další bludiště (v podobě dřevených chodeb na pilířích), v němž menší dítě může běhat vzpřímeně (rodič sehnutý), za goa'uldskou loď, ale po pár kolech se to nedalo. Uzážitkované děti se nacpali buchtičkami se šodó a nazdar domů.

Mimochodem, cestou jsem si v Žamberku vzpomněl, jak jsme si tam před lety koupili "energiťák" Kamikaze. V Žamberku ho neměli, ale v Králíkách cestou zpátky ano. Dítě povídalo, povídalo, tak jsem mu řekl, ať mi radši přečte složení, když je tak chytrej: "Pitná voda, fruk-tó-za, sacharóza, konopné semeno, kar-bo-xy-metyl...marmeláda nějaký svinstvo, tohle fakt nevím."