Vlakem na výlet

td td td td

To děti koukali. Žádný auto, nic, šup, ráno vstát a mazat 2,5 km na vlak. Hodina cesty a v Liticích pod hradem vystupujeme. Nahoru jsme nešli, z důvodu statického zajišťování zdiva paláce je letos hrad uzavřený. Cesta podél Divoké Orlice plynula jako voda v řece a na smrt unavené dítě našlo poslední zbytek sil, aby si kousek od Potštejna zadovádělo na dětském hřišti.

Před železničním přejezdem (ještě klasika se šraňkami na kliku) legrácky - "hu, vlak", když tu náhle, uprostřed pžejezdu, "cink cink, cik cink", krve by se v osazenstvu nedořezal. To se povedlo. Počkali jsme na vláček, zamávali a pokračovali na hrad. Prohlídka v kombinaci průvodce a děti, to je taková ošidná věc. Dali jsme si proto jen malinovku, vytáhli Matěje z pod stolu (kam zničehož nic spadl) a vydali se dolů do městečka. Na oběd, na vlak. K smrti unavené děti (jak jinak) po slezení hradního kopce opět zázračně načerpali síly na dalším hřišti. Oběd, železniční stanice a pak už nás vlak unášel zpět. Od zastávky jsme si ještě zasprintovali na autobus (nic se nemá přehánět) a sláva nazdar výletu.