Rabštejn

Před týdnem jsme se vydali na jarní prodloužený víkend do Jeseníků, a protože co by to bylo za volno bez hradů, vzali jsme to přes Strálek a jedním vrzem i do Rýmařova. Když jsem o obou psal, narazil jsem na Rabštejn. Vím o něm dlouho, jen jsme se na něj zatím ještě zatím nedostali. Zatím, až do soboty. Do Šumperka to není tak daleko, cesta slušná a ta krajina. Počasí vypadalo dobře, sebrali jsme se a vyrazili.

Cesta z Bedřichova na nejvýše položený moravský hrad vede - do kopce. Pořád. Mě to moc nepřišlo, i když jsem si říkal, že se s Matesem na zádech nějak zadýchávám. Mišák byl jiného názoru a cestou zpátky těch 300 m převýšení bylo i vidět, zatímo Matěj dělal za mnou na zádech nadšeně kozu "mňam, mňam, mňam, méééééé," to, když jsem mu ukázal mlaďounké bukové listí a řekl, že koza by si na něm pošmákla.

Hrad je zajímavý. Stavebník se chytře popasoval s konfigurací terénu a tři skalní bradla na vrcholu využil jako nároží, mezi něž vestavěl hradební zdi. Předhradí není úplně čitelné, i v jádře by to bylo bez listí mnohem lepší. Chtělo by to přijít bez vegetace, a to je ten důvod, proč jsme se jej tak dlouho opomíjeli a odkládali a odkládali. Lepší tak, než nepřijít a nevidět alespoň něco, to by byla škoda.