Jeseníky - jaro 2015

Tak zase na podzim, Jeseníky.

To "ahoj a na podzim" trvalo tři roky. Čím jsem starší, tím víc chápu všechna ta různá babičkovsko-dědečkovská konstatování.

Letos to bylo s Jeseníky jako před třemi lety - odloženo, zajížďka dolů na pomezí Hrubého a Nízkého Jeseníku, tentorát k Rýmařovu na Strálek. Počasí super, akorát tak na tričko a kraťasy, kterých jsem za celý prodloužený víkend ani jednou nelitoval, přestože v Šumperku chodili někteří lidé v zimních bundách. Cesta na Strálek byla spíše taková procházka, takže jsme to zpátky protáhli přes centrum Rýmařova, kde se nachází archeologicky objevené stopy tvrze. Pak do auta a přes hory a doly do Jeseníku a na Rejvíz.

Ráno bylo jako malované, hurá na Koberštejn. V lese to sice nebylo ve stínu úplně kdovíco, ale na sluníčku bylo krásně. Na to je krásně vždycky. Až pod Zámeckou horu to bylo v pohodě, cesta do kopce byla o něco náročnější. Mišáka jsem tam v baťohu už vynesl (dvakrát), teď už to bylo na něm. Matěj se okamžitě chytil toho, že jsem z legrace řekl, "jdete jako hnůj", takže jsem zbytek cesty do kopce poslouchal "Míša jde jako hnůj, chichi. Máma jde jako hnůj, chichi." Nahoře Mišák pookřál a za chvíli už dováděl. Že to na fotkách vypadá pokaždé tak idylicky.

Dolů jsme prakticky seběhli a o půl dvanácté jsme byli zpátky Na paloučku a vydali se dolů do Jeseníku na oběd a hřiště. Na to, jak byl Mišák prve unavený, jsme ho ani nemohli dostat z hřiště dostat. Nákup, cesta nahoru, procházka na farmu, podívat se na zvířátka a byl tu večer. Ráno jen zabalit a domů. Tak zase někdy.