Vír - léto 2014

"Húúú, húúú."
"Ale ne ty blbče, to je jinej."

Dovolená "model 2013" se osvědčil, proto jsme se v polovině prázdnin vydali do Víru, abychom ve víru vášně pro historii mohli užít pár dní v lesích Českomoravské vrchoviny.

Po úvodním Svojanovu se začalo sbírat na bouřku a nakonec vydrželo pršet až do večera. Přes noc se počasí ustálilo, těsně nad údolím Svratky se pohybovaly cáry mraků a my vyrazili na Pyšolec a Zubštejn. Cesta stoupala a stoupala, Mišák celkem bez řečí šel, Mates si v krosně na zádech povídal, prozpěvoval, aby těsně před Zubštejnem, když začalo drobně pršet - usnul. Déšť naštěstí nebyl silný a po půl hodině přešel, takže se dalo přečkat v suchu pod stromy. Dokonce se naskytl i výhled do kraje, předtím zahaleného v mracích. Zpátky šla cesta pořád z kopce a tudíž nad očekávání rychle.

Třetí den jsme si pomohli a přiblížili se k Aueršperku autem. Udělat hned ddalší den druhou dvanácti kilometrovou tůru, to jsme nechtěli Mišákovi udělat. Pokud se dočtete, že Aueršperk je malý hrad, věřte tomu jen na půl, a to samé platí i pro Pyšolec. Vlastní jádro je úsporné, to je pravda, u Pyšolce je však dokonce větší než v případě Zubštejna (o němž se to naopak nepíše), ale zbývající opevnění je co do do rozlohy činí rozsáhlými. Chleba s paštikou k obědu na Dalečínu a potom, co dál? Vyhrál Jimramov, ať si děti ještě mají čas užít na hřišti. Na závěr dne se ještě dojít podívat na Vírský mlýnek, dokonce jsme stihli ještě druhý dvojitý kafe v cukrárně před ubytováním (juch!) a pomalu začít balit.

Čtvrtý den ráno a naše dovolená končí. Ještě se zastavit pro chleba a hurá na Skály u Jimramova. Oběd u auta dole u silnice (tentokrát byl chleba, no, takový jsem dlouho neměl) a pak už jen domů.