V Českých Budějovicích

Po víkendu v Mikulově, ještě na rozhraní jara se zimou, přišel další. Jestli jsme předtím projevili jisté pochybnosti o ubytování, tentokrát jsme se po překonání mnoha zámků a jedné jízdě prastarým výtahem ocitli v v ohromném prostoru s prosklenou čelní stěnou, kde by se dalo dělat spousta věcí, nemít s sebou děti. Tak ty si alespoň zaběhali po dvacetimetrové chodbě. Vzhledem k tomu, že jsme cestou navštívili Ronov (u Ronova nad Sázavou), ani jsme mimo procházky po městě nic dalšího nepodnikly. Puffin s Mišákem si vyšlápli na věž, zatímco Mates pronásledoval holuba, který jej nepovažoval za takovou hrozbu, aby se musel namáhat odletět, zatímco Mates věřil tomu, že to jednou vyjde. Tak tam chodili a já snažil neporušit tuto křehkou rovnováhu.

Druhý den jsme vyrazili na jeden z cílů - blízký Boršov nad Vltavou - jeden z hrádků, které vznikaly jaksi mimo představu kastelologů. Tyhle mám nejradši. Mates, nadšen ovcemi v ohradě bečel na cestou kolemjdoucí turisty. Z Boršova nastal přesun na Hrádek u Purkarce, Proč se tomu při té velikosti říká hrádek je s podivem. Mimochodem, za tenhle kolonizační počin si na Karla IV. Rožmberkové dokonce stěžovali v Říši a uhrál to s nimi na dohodu.

A to je vše. Neděle se chýlila ke konci, takže jen zpátky do Budějovic a v deštivém pondělním ránu zpátky domů.