Skalná - podzim 2014

Letní dovolená na podzim? Tohle léto pro mě nekončí.

Jet do západních Čech jsme měli v plánu už delší dobu. Původně do Chebu, nakonec jsme zvolili něco menšího, a protože přímo ve Skalné je hrad Vildštejn, nebylo co řešit.

Cesta do Skalné byla - úmorná. Sice to po dálnici ubíhá, ale ta monotónnost. Když jsme sjeli na menší silničky, najednou se jelo lépe, a to už jsme měli nasezených pár hodin v autě. Nechápu, že se někdo dobrovolně vydá s dětmi tisíc kilometrů k moři, a to máme děti na cestování ultra hodné, řekl bych. Hrad ve Skalné je takový roztomilý domeček na skalce a ono to tak v podstatě je. Původní románský hrad vznikl (podobně jako další kolem Chebu) jako sídlo ministerála příslušícího k chebské císařské falci. Stále je třeba mít na paměti, že natrvalo se Chebsko připojilo k českému státu v podstatě až za Lucemburků, za Přemyslovců ještě putovalo sem a tam, jak se to zrovna hodilo. Na hradě je dnes dětské hřiště, šibenice (jejíž funkčnost údajně někdo vyzkoušel), malá zvířecí farma a pěkná hospoda s milou obsluhou. Ještě ty děti, kdyby byly hodnější.

Druhý den ráno - hurá na Volfštejn. To je takový zajímavý hrad (který není), jež je díky použitému románskému portálku válcové útočištné věže řazen mezi nejstarší reprezentaty této kategorie u nás. Zda tomu tak je, či byl archaismus záměrný, nebo šlo o nešikovnost zedníkovu, což není s ohledem na kónický tvar věže a její "křivost" vyloučeno, ukáže až výzkum. Hrad ve vrcholové pozici každopádně stojí za to a připočítáme-li i zajišťovací práce, rozhodně jeho návštěva potěší. Odsud jsme pokračovali na blízký Třebel, z něhož se přes i jeho velikost dochovalo viditelného zdiva pomálu, na jeho místě vyrostla mohutná barokní sýpka. Hrad je v soukromém držení a nepřístupný. Aby se Mates trochu vyspal, vzali jsme to oklikou na Libou (nepřístupná, rekonstruuje se), odsud je to kousek na Ostroh (Seeberg), který jsme si prošli, a protože čas se už nachýlil, vrátili jsme se do Skalné a obešli Vildštejn.

Třetí den ráno už to vypadalo na déšť, to jsme zajeli až za Aš (vtipné) na Neuberg (Najperk). Na konci skalnatého ostrohu se mezi zříceninami zámku tyčí štíhlá válcová věž malého hradu. Impozantní. To už trochu pršelo, ale moc ne, spíše takové drobnější přeháňky, kterým jsme však podjeli cestou na Pomeznou. Pomezná je zaniklá vesnice s zříceninou tvrze, z níž se dochovala hranolová věž. Oboje doplatilo na velmocenské harašení během studené války, kdy se likvidovalo osídlení v těsné blízkosti pohraničí. Taková škoda. Z Pomezné jsme se vydali na druhé drobnější sídlo - Skalku u Chebu, dnes v těsné blízkosti hladiny přehradní nádrže, kdysi na ostrohu nad Ohří. Rekreační oblast se pozná vždycky - podle nepořádku. Ze Skalky na Starý Hrozňatov (nepřístupný), kde jsme se v hospodě pod hradem parádně, (byť později) naobědvali domácích brambororvých knedlíků s uzený a se zelím. Majitel dokonce kvůli Mateosvi natáhl (a přeřídil) kukačky na zdi, takže to tam kukalo jako v háji. Čas se nachýlil, ale přece jsme ještě stihli obejít Starý Rybník, kolen něhož jsme už tolikrát jeli.

Nastal den odjezdu, zastavili jsme se na Boršengrýnu a potom už jen auto polykalo kilometry zpáteční cesty.